Zaměstnanec může podle § 56 písm. b) ZP okamžitě zrušit pracovní poměr v případě, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu nebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti, v popsaném případě počítaje od 26. Neposkytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci příslušné plnění po delší dobu, nastává důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru vždy po uplynutí 15 dnů od termínu splatnosti každé jednotlivé měsíční platby mzdy nebo platu. Zaměstnanec podle § 59 ZP však může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dozvěděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. Jestliže zaměstnavatel nevyplácí mzdu nebo plat ve více kalendářních měsících, plyne i tato dvouměsíční lhůta pro každý jednotlivý kalendářní měsíc výplaty samostatně, a to ode dne, kdy zaměstnanec měl vědomost o tom, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu) nebo jejich část za výplatní období. Zaměstnanec v případě nevyplacení mzdy, platu nebo jejich části má právo pracovní poměr z tohoto důvodu ukončit, nejedná se však o jeho povinnost. Záleží proto na jeho úvaze a na jeho posouzení, zda chce pracovní poměr i přes nevyplácení mzdy, platu či jejich částí zachovat anebo zda využije nevyplácení mzdy či platu k ukončení pracovního poměru. Účelem uzavření pracovního poměru ze strany zaměstnance je především zajištění přísunu finančních prostředků a není-li tento účel ze strany zaměstnavatele naplňován, má zaměstnanec právo takovýto pracovní poměr okamžitě ukončit, aniž by se musel vystavovat do budoucna tomu, že pro zaměstnavatele bude práci vykonávat, ale zaměstnavatel svou povinnost vyplácet mzdu nebo plat plnit nebude. Zaměstnanec musí proto sám posoudit, zda neplnění povinností ze strany zaměstnavatele je pouze přechodnou krátkodobou záležitostí, přičemž podstatné pro jeho rozhodnutí také je, z jakého důvodu zaměstnavatel svoji povinnost neplní, zda pro přechodný nedostatek finančních prostředků nebo protože mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem existují rozpory ohledně rozsahu vykonané práce apod. Jedná se právo zaměstnance a zaměstnanec proto sám podle důvodu, pro který zaměstnavatel svou povinnost neplní, musí posoudit, zda chce v takovémto pracovním poměru setrvat.