Při odpovědi předpokládám, že škola je zaměstnavatel a pokud se v dotaze uvádí, že zaměstnankyně nemá se školou podepsanou žádnou dohodu, míní se tím škola jako zaměstnavatel, nikoliv vysoká škola, kterou zaměstnankyně studuje. Pracovní úlevy (pracovní volno) upravuje § 232 ZP a zaměstnanci přísluší při zvyšování kvalifikace. Zvyšováním kvalifikace se pro účely zákoníku práce rozumí změna hodnoty kvalifikace, její získání nebo rozšíření. Vysokou školu lze v tomto směru za zvýšení kvalifikace považovat. Zvyšováním kvalifikace podle zákoníku práce je však pouze takové studium, vzdělávání, školení nebo jiná forma přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele. O tom, zda se jedná o zvyšování kvalifikace v souladu s potřebou zaměstnavatele, rozhoduje výhradně zaměstnavatel. Může tak učinit na žádost zaměstnance, který má zájem o zvýšení kvalifikace, zaměstnavatel tak může učinit i sám, pokud je potřebné, aby si konkrétní zaměstnanec kvalifikaci konkrétním studiem zvýšil. Pouze pro případ, že zaměstnavatel posoudí zvyšování kvalifikace jako souladné s jeho potřebou, jedná se o zvyšování kvalifikace podle § 231 odst. 1 ZP a zaměstnavatel má povinnost zaměstnanci poskytovat alespoň minimální práva podle § 232 ZP. Pro případ, že se jedná o zvyšování kvalifikace v souladu s potřebou zaměstnavatele je možné sjednat se zaměstnancem dohodu o zvyšování kvalifikace podle § 234 ZP, samotná dohoda o zvyšování kvalifikace podle § 234 ZP však přímo právo zaměstnance na poskytování pracovního volna nezakládá. Jeho právo na poskytování pracovních úlev (pracovního volna) v minimálním rozsahu podle § 232 ZP zakládá ta skutečnost, zda se jedná o zvyšování kvalifikace, které je v souladu s potřebou zaměstnavatele. Zaměstnavatel má povinnost poskytovat pracovní úlevy podle § 232 ZP, včetně požadovaného volna na přípravu a vykonání státní závěrečné zkoušky, pouze za podmínky, že rozhodl o tom, že zvyšování kvalifikace je v souladu s jeho potřebou.