Zákoník práce v ust. § 183 stanoví zaměstnanci povinnost do 10 pracovních dnů po ukončení pracovní cesty předložit zaměstnavateli písemné podklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad a vrátit nevyúčtovanou zálohu.

Zaměstnavatel je povinen do 10 pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů zaměstnancem provést vyúčtování cestovních náhrad a doplatit zaměstnanci částku, o kterou byla poskytnutá záloha menší, než činí vyúčtování pracovní cesty.

Zákoník práce však umožňuje sjednání odlišné dohody o lhůtách pro vyúčtování cestovních náhrad.

Nedodržení pořádkových lhůt stanovených zákoníkem práce však nemá za následek ztrátu práva na cestovní náhrady, protože promlčecí doba stanovena v ust. § 101 Občanského zákoníku je tříletá.

Zaměstnanci však jsou v souladu s ust. § 301 zákoníku práce povinni dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané. To znamená, že zaměstnanec musí dodržet lhůtu pro vyúčtování cestovních náhrad stanovenou zákoníkem práce nebo stanovenou odlišně např. vnitřním předpisem. Zaměstnavatel může zmeškání lhůty bez závažných důvodů posuzovat jako porušení povinností zaměstnance vyplývajících z pracovního vztahu.