Režim přenesení daňové povinnosti je vztažen na dodání zdanitelných plnění mezi plátci daně. Oproti ustanovení § 56 odst. 4 se u plnění pod režimem § 92a a následujících nezkoumá, pro jakou činnost (ekonomickou nebo mimoekonomickou) jsou plnění použita resp. dodána. Takže skutečnost, že subjekt je plátcem daně, znamená, že plátce musí, pokud přijme plnění v daném režimu, přiznat a zaplatit daň z přidané hodnoty.

Nárok na odpočet daně u přenesené daňové povinnosti podle § 92a a násl. vzniká v období, kdy povinnost přiznat a zaplatit daň z plnění u příjemce plnění vznikla. To také současně znamená, že podmínka pro uplatnění odpočtu podle § 73 odst. 1 písm. a) (mít DD), se v tomto případě neuplatní.

Dále je nutné podotknout, že daň z přidané hodnoty sleduje osud plnění, ke kterému se váže. To jest, že vždy musí být zaúčtovaná na tom samém účtu, kam bylo zaúčtováno samotné zdanitelné plnění. Není správné účtovat například o nákupu surovin na účet 501 v ZD a neuplatněnou daň dávat na jiný nákladový účet.

To samé platí i pro přenesení daňové povinnosti v případě, kdy se bude uplatňovat odpočet.

Pokud půjde o opravy, údržbu nebo jiné dodání plnění v režimu § 92e, vždy bude na příslušném účtu (třeba 511) zaúčtováno plnění ve výši ZD + neuplatněné daně z přidané hodnoty. U technického zhodnocení nebo pořízení stavebních/montážních prací v režimu § 92e bude na pořizovacím nebo jiném rozvahovém účtu účtováno v částce ZD + neuplatněná výše DPH.