dnes je 29.3.2024

Input:

Dluhy - započtení

5.6.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Dluhy – započtení

Jaroslava Svobodová

Pojem

Při započtení dluhů v rámci zejména hospodářských nebo občanskoprávních vztahů mezi dvěma subjekty nedochází k toku peněz, a to ani bezhotovostním způsobem. Dotčené subjekty započtením mohou řešit například přechodnou absenci pohotových peněžních prostředků. Vzájemné započtení pohledávek mohou použít jak fyzické, tak i právnické osoby s výjimkou omezení stanovených příslušnými právními předpisy.

K započtení dochází hodnotovým porovnáním pohledávek (v účetnictví položky aktiv) v peněžním vyjádření. Případný rozdíl by měl být následně předmětem peněžního vyrovnání.

Změny právních předpisů v souvislosti s obchodním právem a občanským právem

Dnem 31. 12. 2013 pozbyl účinnosti zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, který upravoval proces započtení. Podle § 3053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se právní povaha a vnitřní právní poměry právnických osob vyvíjejících podnikatelskou činnost, které se řídí do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. do 1. 1. 2014, dřívějšími právními předpisy, tj. podle § 767 odst. 2 ObchZ, zůstávají nezměněny a nadále se řídí právními předpisy, podle nichž byly zřízeny.

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), upravuje podmínky započtení dluhů především ve vztahu společníků či akcionářů a obchodní korporace. Jedná se např. o ustanovení § 21, § 104, § 134, § 154, § 171, § 190, § 213, § 347, § 416, § 421, § 475, § 478, § 536 a další.

Samotný pojem právnická osoba je definován v § 20 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "NOZ"). Definice zahrnuje jakékoliv právnické osoby, tedy nejenom obchodní korporace. Obecná pravidla k právnickým osobám obsahují ustanovení § 118 a násl. NOZ.

Problematiku započtení dluhů upravují v NOZ např. § 534, § 543, § 617, § 1397, § 1447, § 1658 a násl. (započtení při dědictví), § 1933, § 2254 (započtení po skončení nájmu) a další, viz např. § 1982 a násl.

Prominutí dluhu

Podle § 1981 NOZ mohou si strany ujednat zánik závazku dohodou, a to i tehdy, když nebyl sjednán závazek nový.

Prominutí dluhu řeší § 1995 NOZ. Pokud dluh promine věřitel, má se za to, že dlužník s prominutím souhlasil, ledaže projevil bez zbytečného odkladu svůj nesouhlas výslovně, nebo tím, že plnil svůj dluh. (Poznámka: nesouhlas s prominutím dluhu bude vyslovovat dlužník pravděpodobně v případě, kdy má pohledávku vůči věřiteli způsobilou k započtení, nebo pokud by si tímto souhlasem způsobil nějakou jinou škodu či újmu.)

K prominutí dluhu dojde i v případě, že věřitel vydá dlužníkovi kvitanci nebo mu vrátí dlužní úpis, aniž dluh splnil; vydá-li věřitel kvitanci nebo vrátí-li dlužní úpis na celý dluh jednomu ze spoludlužníků, má se za to, že věřitel prominul dluh všem spoludlužníkům. Pokud věřitel promine dluh jednomu z dlužníků zavázaných společně a nerozdílně, má podle § 1996 NOZ prominutí dluhu účinky vůči ostatním spoludlužníkům v rozsahu podílu toho spoludlužníka, který byl ze závazku propuštěn (poznámka: dále viz § 1997).

Započtení podle právních předpisů od 1. 1. 2014

Započtení upravuje § 1982 NOZ. Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči NOZ druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (poznámka: dříve se užíval pojem dospělost pohledávky).

Započtením se oba dluhy považují za uhrazené, tj. ruší se v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se dluh obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se oba dluhy staly způsobilými k započtení. (Poznámka: Způsobilé k započtení jsou pohledávky, které dospěly do termínu jejich splatnosti.) Podle § 1987 NOZ jsou způsobilé k započtení ty dluhy, které lze uplatnit před soudem. Pohledávky, které jsou nejisté nebo neurčité, k započtení způsobilé nejsou. (Poznámka: nejistou může být např. pohledávka, která není věřitelem průkazně doložena nebo nebyla dlužníkem uznána vůbec nebo alespoň z části.)

Pokud je k započtení kladena podmínka nebo je časově předem určeno, kdy má být započtena, pak se podle § 1983 NOZ k takovému prohlášení o započtení nepřihlíží.

Na základě ustanovení § 1985 NOZ může banka nebo spořitelní úvěrové družstvo, které klientovi vede peněžní účet, započíst peněžní prostředky na něm uložené na úhradu vzájemné pohledávky vzniklé na základě smlouvy o účtu (poznámka: např. započtení úroku z účtu oproti poplatkům účtovaným bankou).

Pohledávky, které nelze započíst (§ 1988 NOZ)

Zakázáno je započtení:

  • proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný,

  • proti pohledávce na náhradu újmy způsobené na zdraví, ledaže se jedná o vzájemnou pohledávku na náhradu téhož druhu, a

  • proti pohledávce mzdy, platu, odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek a proti náhradě mzdy nebo platu ve výši přesahující jejich polovinu.

Na základě § 1991 NOZ lze zákaz započtení pominout, pokud si započtení strany vzájemně sjednají; k ujednání o započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný, se však nepřihlíží.

Dále viz NOZ, zejména § 1989, § 1990, § 1991 až § 1994.

Základní účetní postupy

Zákon č. 563/1991 Sb. v § 7 odst. 6 stanoví, že účetní jednotky jsou povinny účtovat o aktivech a pasivech, jakož i o finančních prostředcích státního rozpočtu a finančních prostředcích rozpočtů územních samosprávných celků, nákladech a výnosech v účetních knihách a zobrazovat je v účetní závěrce samostatně bez jejich vzájemného zúčtování. Porušením vzájemného zúčtování nejsou případy upravené příslušnými právními předpisy a účetními metodami. Účetní metody pro jednotlivé typy účetních jednotek upravují příslušné

Nahrávám...
Nahrávám...