Minimální vyměřovací základ

3.5.4.5

Minimální vyměřovací základ

Ing. Antonín Daněk

Zaměstnavatelé nesmějí zapomínat, že pokud se na zaměstnance podle § 3 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb. vztahuje povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu, musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance. V souvislosti s placením pojistného je zapotřebí v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ respektovat zejména následující:

• nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu,

• tento doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až 209 ZP), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele,

• doplatek pojistného, tedy 13,5 % z rozdílu vyměřovacích základů, platí v plné výši buď zaměstnanec, nebo zaměstnavatel – tuto částku pojistného nelze "klasicky" dělit na jednu třetinu sraženou zaměstnanci a dvě třetiny placené zaměstnavatelem,

• má-li zaměstnanec ve více zaměstnáních příjmy nižší než minimální mzda, pak se tyto pro účely placení a dodržení minimálního vyměřovacího základu pojistného sčítají,

• pokud se ze zákonných důvodů (viz dále) snižuje minimální vyměřovací základ na poměrnou část, musí být odvedeno pojistné z tohoto sníženého vyměřovacího základu, tedy i včetně případného doplatku do této poměrné části,

• doplatky do minimálního vyměřovacího základu resp. do jeho poměrné části nemůže hradit sám pojištěnec, tyto se platí zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí,

• jestliže se na zaměstnance naopak nevztahuje povinnost placení pojistného alespoň ze zákonného minima (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu bez ohledu na minimální mzdu – viz dále,

• odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek

• dopočet do minima se provádí u dohody o pracovní činnosti trvající celý kalendářní měsíc při příjmu alespoň 3 000 Kč (a současně nižším než 14 600 Kč);

• dopočet do minima se provádí u dohody o provedení práce trvající celý kalendářní měsíc při příjmu více než 10 000 Kč (a současně nižším než 14 600 Kč);

• v případě uzavřené pracovní smlouvy se dopočet a doplatek pojistného provádí vždy, pokud zúčtovaný hrubý příjem při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc nedosahuje 14 600 Kč;

 NahoruZaměstnanci je zúčtován příjem nižší než 14 600 Kč

Zaměstnavatel musí provést dopočet a doplatek pojistného tak, aby za rozhodné období kalendářního měsíce odvedl zdravotní pojišťovně pojistné v částce  1 971 Kč. Zaměstnavatel nejprve vypočte pojistné ze skutečně zúčtovaného hrubého příjmu, kdy jednu třetinu takto vypočteného pojistného srazí zaměstnanci, zbylé dvě třetiny hradí zaměstnavatel. Pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu mezi zúčtovanou hrubou mzdou a částkou minimální mzdy platí zaměstnanec, pouze v případě, kdy je skutečná výše příjmu zapříčiněna překážkami na straně zaměstnavatele podle § 207 až 209 ZP, přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.

 NahoruZaměstnanec má současně více zaměstnání

Pro účely placení pojistného se v rozhodném období kalendářního měsíce sčítají příjmy zaměstnance zakládající účast na zdravotním pojištění. Pokud je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů dosaženo alespoň minimální mzdy, odvádí každý ze zaměstnavatelů pojistné ze skutečné výše příjmu (nutno však přiložit doklad o výši příjmu u jiného zaměstnavatele či zaměstnavatelů). Naopak dopočet se provádí tehdy, jestliže výše zúčtovaných příjmů nedosáhne za daný kalendářní měsíc alespoň   14 600 Kč. Za tohoto stavu, tedy v případě více souběžných zaměstnání s celkovou částkou příjmů méně než   14 600 Kč, pověřuje zaměstnanec k provedení doplatku pojistného do zákonného minima toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. Za těchto okolností je tedy průběžně nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů.

 NahoruOsoby – zaměstnanci, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ

Obecně platí, že pojistné na zdravotní pojištění musí být zaměstnavatelem odvedeno alespoň z minimálního vyměřovacího základu, kdy jsou dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. z této povinnosti taxativním výčtem vyňati zaměstnanci

a) s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kteří jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P,

b) kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,

c) kteří celodenně osobně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,

d) kteří současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2020 nejméně v částce 2 352 Kč),

e) za které je plátcem pojistného stát,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem.

 NahoruPoměrná část minimálního vyměřovacího základu

Pokud se na zaměstnavatele (a současně i na zaměstnance) vztahuje ve zdravotním pojištění povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, jsou zaměstnavatelé povinni tuto skutečnost respektovat a pojistné musí být za takového zaměstnance odvedeno v příslušném kalendářním měsíci nejméně z vyměřovacího základu   14 600 Kč, tj. alespoň v částce 1 971 Kč. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je trvání zaměstnání po celý kalendářní měsíc. Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. však taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů. Konkrétně se jedná o tyto případy:

• zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období (zaměstnanec nastoupil do zaměstnání nebo ukončil pracovní poměr v průběhu kalendářního měsíce),

• zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),

• zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce:

  1. osobou, za kterou platí pojistné stát,
  2. osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
  3. osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
  4. osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku