dnes je 7.10.2022

Input:

Nález 100/2000 SbNU, sv.18, K přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správního orgánuK restituci odňatého majetku nabytého předtím přídělem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 18, nález č. 100

II. ÚS 32/99

K přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu
K restituci odňatého majetku nabytého předtím přídělem

Při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu přísluší soudu posoudit rovněž zákonnost jeho postupu. Bylo na soudu, aby zrušil rozhodnutí okresního pozemkového úřadu a vrátil mu věc k dalšímu řízení, jestliže správní orgán vyslýchal svědky, aniž o jejich výslechu vyrozuměl účastníky řízení. Jestliže soud takto nepostupoval, nerespektoval právo účastníků na projednání věci v jejich přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 27. června 2000 sp. zn. II. ÚS 32/99 ve věci ústavní stížnosti J. M. a E. O. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 18. 11. 1998 sp. zn. 16 Ca 209/98 ve věci vydání nemovitostí podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.

I. Výrok

Ústavní stížnosti se zcela vyhovuje a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 11. 1998 č. j. 16 Ca 209/98-12 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Stěžovatelé podali dne 21. 1. 1999 k Ústavnímu soudu ústavní stížnost proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, doručenému jim dne 30. 11. 1998. Tímto rozsudkem soud potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu v Lounech - okresního pozemkového úřadu. Okresní úřad rozhodl, že stěžovatelé nejsou vlastníky nemovitostí v kat. území B., které získali do svého vlastnictví jejich zemřelí rodiče F. a V. O. na základě přídělové listiny. Stěžovatelé podali stížnost včas a opřeli ji o § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Z ústavní stížnosti vyplývá, že rodiče obou stěžovatelů se stali podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí v kat. úz. B. na základě přídělové listiny Národního pozemkového fondu při Ministerstvu zemědělství ze dne 28. 5. 1948 č. j. K 2221/48-I.

Stěžovatelé též uvádějí, že majetek jejich rodičů-přídělců přešel posléze na stát, a to na základě výměru rady ONV v Žatci ze dne 19. 1. 1957 zn. zem. 8-57/Jel. Tvrdí, že sice rodiče přestali na tzv. usedlosti hospodařit, nikoli však dobrovolně. Otec byl vzat do vazby pro skutek, jenž měl negativní dopad na zakládající schůzi JZD, stroje rodičům byly odňaty a tzv. živý inventář matka odevzdala družstvu, neboť nevěděla, kdy se otec vrátí. Po propuštění z vazby bylo jejich otci řečeno, že je v obci nežádoucí.

Vycházejíce z toho, že je dán důvod k vydání nemovitostí podle § 6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), uplatnili stěžovatelé jako oprávněné osoby podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě řádně a včas svůj nárok na vydání těchto nemovitostí.

Ve správním řízení před Okresním úřadem v Lounech - okresním pozemkovým úřadem - bylo podle § 9 odst. 2 zákona o půdě rozhodnuto v podstatě v souladu s jimi uplatněným nárokem, když byly tímto úřadem schváleny dohody stěžovatelů s povinnými osobami. Posléze však

Nahrávám...
Nahrávám...