dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 101/2003 SbNU, sv.30, K rozhodování o nevydání osvědčení k seznamování se s utajovanými skutečnostmiK průtahům v řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 101

II. ÚS 28/02

K rozhodování o nevydání osvědčení k seznamování se s utajovanými skutečnostmi
K průtahům v řízení

Ústavní soud vychází z přesvědčení, že i když ochrana utajovaných skutečností a podmínky kladené na osoby, jež s těmito skutečnostmi budou nakládat, je natolik specifickou oblastí, že ani z ústavněprávního hlediska není možné garantovat všechna procesní práva těchto osob v takové míře, jako je tomu u jiných profesí, nelze přes tuto skutečnost rezignovat na zajištění ústavní ochrany práv prověřovaných osob.

Rozhodování Národního bezpečnostního úřadu o tom, že prověřovaná osoba přestala splňovat podmínky uvedené v ustanovení § 18 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je svým charakterem rovněž rozhodnutím dotýkajícím se čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a je proto nezbytné, aby jak rozhodnutí, tak i předchozí řízení garantovalo právo takové osoby na projednání její stížnosti bez zbytečných průtahů.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 25. června 2003 sp. zn. II. ÚS 28/02 ve věci ústavní stížnosti Mgr. A. V. proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v průtazích v řízení vedeném Národním bezpečnostním úřadem pod č. j. 1245/2000-NBÚ/PFO-1.

Výrok

Ústavní soud Národnímu bezpečnostnímu úřadu ukládá, aby nepokračoval dále v průtazích v řízení ve věci stížnosti ze dne 30. 10. 2000, č. j.: 1245/2000-NBÚ/PFO-1, a přikazuje mu, aby v této věci neprodleně rozhodl.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 182/1993 Sb.“), podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ve vztahu k § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., proti „jinému zásahu orgánu veřejné moci“ se stěžovatelka domáhá, aby Národní bezpečnostní úřad (dále též „NBÚ“) nepokračoval v dalších průtazích při vyřizování její stížnosti ze dne 30. 10. 2000 č. j. 1245/2000-NBÚ/PFO-1 proti oznámení NBÚ ze dne 23. 10. 2000 č. j. 1245/2000-NBÚ/PFO-1.

Ke skutkové stránce věci stěžovatelka uvádí, že v rámci výkonu své funkce asistentky velvyslance České republiky při NATO měla být podrobena bezpečnostní prověrce podle zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném od 22. 11. 2000, (dále jen „ zákon č. 148/1998 Sb.“) se stupněm utajení IV. „přísně tajné“. Bezpečnostní pohovor k danému stupni utajení s ní však konán nebyl, ale stěžovatelka obdržela oznámení ředitele NBÚ ze dne 23. 10. 2000 č. j. 1244/2000-NBÚ/PFO-1, dle něhož byla podrobena bezpečnostní prověrce IV. stupně, kterou bylo ověřeno, že nesplňuje podmínky pro vydání osvědčení ve smyslu § 18 zákona č. 148/1998 Sb.

Ve druhém oznámení ředitele NBÚ ze dne 23. 10. 2000 č. j. 1245/2000-NBÚ/PFO-1, bylo stěžovatelce oznámeno, že přestala splňovat podmínky uvedené v § 18 zákona č. 148/1998 Sb. a z těchto důvodů má neprodleně odevzdat NBÚ osvědčení č. 004709

Nahrávám...
Nahrávám...