dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 110/1999 SbNU, sv.15, K výkonu práv v rozporu s dobrými mravyK povinnosti vyklidit byt

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 15, nález č. 110

IV. ÚS 114/99

K výkonu práv v rozporu s dobrými mravy
K povinnosti vyklidit byt

Protože občanský zákoník neupravuje výslovně, že osoba užívající byt na základě odvozeného právního důvodu, tedy kupř. z důvodu příbuzenského vztahu k vlastníku budovy, v níž užívala byt s jeho souhlasem, má po odvolání tohoto souhlasu nárok na bytovou náhradu (§ 712 občanského zákoníku), vznikající zásadně jen za předpokladu zániku nájemního práva k bytu, souhlasí Ústavní soud s názorem, jejž Nejvyšší soud vyslovil ve svém rozsudku sp. zn. 3 Cdon 131/96, že v takovém případě § 712 a § 713 občanského zákoníku, a to ani analogicky (§ 853 občanského zákoníku), použít nelze. Typickým příkladem odvozeného užívacího vztahu je případ, kdy možnost stěžovatelky v domě bydlet byla vázána na souhlas žalobkyně jako výlučné vlastnice rodinného domku. Nepřiměřenou tvrdost, jež v obdobných situacích může vzniknout bezprostřední realizací práva na vyklizení nemovitosti, lze však, jak dále konstatuje v citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud, i podle názoru Ústavního soudu zmírnit postupem podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, tedy odepřením výkonu práva pro jeho rozpor s dobrými mravy. Nelze bez povšimnutí pominout, že manželství stěžovatelky a syna žalobkyně bylo uzavřeno již před zhruba 20 lety a že z tohoto manželství se narodily dvě dcery, které byly svěřeny do výchovy stěžovatelky. Ústavní soud má proto za to, že výkon vlastnických práv žalobkyně je za současného stavu v rozporu s dobrými mravy podle § 3 občanského zákoníku, neboť stěžovatelka, odkázaná pouze na svůj příjem zdravotní sestry, by se vystěhováním z bytu i se svými dětmi, vnučkami žalobkyně, ocitla bez obydlí. Pokud tedy obecné soudy z tohoto pohledu věc vůbec nezkoumaly, odepřely tím stěžovatelce, vystavené ze strany žalobkyně postupu stěží slučitelnému s čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 4. srpna 1999 sp. zn. IV. ÚS 114/99 ve věci ústavní stížnosti E. H. proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 9 z 28. 1. 1998 sp. zn. 9 C 257/96 a Městského soudu v Praze z 21. 10. 1998 sp. zn. 11 Co 312/98, jimiž byla stěžovatelce uložena povinnost vyklidit byt.

I. Výrok

Rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 1998 č. j. 9 C 257/96-29 a Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 1998 č. j. 11 Co 312/98-47 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 9 z 28. 1. 1998 sp. zn. 9 C 257/96 a Městského soudu v Praze z 21. 10. 1998 sp. zn. 11 Co 312/98 stěžovatelka uvádí, že těmito rozsudky došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle kterého povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, čl. 7 týkajícího se nedotknutelnosti soukromí, čl. 10 odst. 2 zabezpečujícího právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, čl. 11 zakotvujícího právo

Nahrávám...
Nahrávám...