dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 111/1999 SbNU, sv.15, K právu na spravedlivý procesK trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 15, nález č. 111

IV. ÚS 222/99

K právu na spravedlivý proces
K trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku

Právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vyžaduje, pokud jde o trestní řízení, zjištění všech relevantních skutečností vedoucích k následku naplňujícímu skutkovou podstatu trestného činu, nevyjímaje z hlediska trestního postihu relevantní jednání všech na tomto činu participujících osob. Pouze takové zjištění a z něj vycházející závěry umožňují totiž u každé takové jednotlivé osoby spravedlivé rozhodnutí o její vině a trestu. Jelikož se těmito úvahami obecné soudy vůbec neřídily, považuje Ústavní soud jejich závěry nejen za extrémně vybočující z rámce skutkových zjištění, ale i za nepřezkoumatelné.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 4. srpna 1999 sp. zn. IV. ÚS 222/99 ve věci ústavní stížnosti Ing. A. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 29. 3. 1999 sp. zn. 5 To 82/99, o zamítnutí jejího odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 1999 č. j. 5 To 82/99-715 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 1999 sp. zn. 5 To 82/99, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 12. 1998 č. j. 1 T 204/95-695, jímž byla uznána vinnou trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, stěžovatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí zasáhlo do jejích ústavně zaručených práv, neboť byla odsouzena pro trestný čin, který nespáchala. Podle obecných soudů její deliktní jednání spočívalo v tom, že jako ředitelka pobočky B. H., a. s., P., v Kroměříži dne 23. 12. 1993 svým podpisem na žádosti o zrušení blokace finančních prostředků vydala souhlas k uvolnění čerpání úvěru v částce 100 milionů korun, ač věděla, že podle úvěrové smlouvy a dodatku č. 1 k úvěrové smlouvě nedošlo ke splnění podmínek pro uvolnění čerpání úvěru. Tímto jednáním porušila povinnosti k zamezení vzniku škody při činnosti jí řízené pobočky a způsobila bance škodu jednoho sta milionů korun, když úvěr čerpaný bez řádného zajištění ručením klient neuhradil. V ústavní stížnosti stěžovatelka oponuje právním závěrům obecných soudů a namítá, že pro posouzení odpovědnosti za způsobení škody je rozhodující skutečnost, že úvěr byl poskytnut a uvolněn již 20. 12. 1993, tedy nikoliv na podkladě jejího podpisu na žádosti o zrušení blokace finančních prostředků, že úvěrové oddělení banky nesplnilo povinnosti plynoucí z dodatku č. 2 k úvěrové smlouvě uzavřeného dne 22. 12. 1993, kterými byly nově stanoveny podmínky pro poskytnutí úvěru a pro jeho čerpání, a tím způsobilo, že prostředky z účtu klienta nebyly převedeny zpět na účet banky, že svým podpisem na žádosti o zrušení blokace finančních prostředků vyjádřila pouze to, že žádost klienta vzala na

Nahrávám...
Nahrávám...