dnes je 11.10.2024

Input:

Nález 115/1996 SbNU, sv.6, K otázce pasivní legitimace povinné osoby v soudním řízení o restituci podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 115

I. ÚS 177/95

K otázce pasivní legitimace povinné osoby v soudním řízení o restituci podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Námitka nedostatku pasivní legitimace v restitučním sporu neobstojí, i když stěžovatelka jako osobu povinnou neoznačila Českou republiku, ale obec. Z ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, lze učinit pouze jediný závěr, totiž že za osobu povinnou (při splnění dalších podmínek) je třeba považovat toho, kdo věc ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb. drží - stát nebo jinou právnickou osobu. Jestliže oprávněná osoba vyzve k vydání věci toho, o němž se na základě objektivně zjistitelných údajů (evidence nemovitostí) domnívá, že věc drží, je to třeba považovat za řádnou výzvu.

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 5. listopadu 1996 sp. zn. I. ÚS 177/95 ve věci ústavní stížnosti M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze 13. 4. 1995 sp. zn. 13 Co 937/94 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Trutnově z 21. 4. 1994 sp. zn. 5 C 138/91 o zamítnutí návrhu na vydání nemovitosti.

I. Výrok

Ústavní stížnosti se vyhovuje a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 4. 1995 sp. zn. 13 Co 937/94 se zrušuje.

II. Odůvodnění

1. Dne 14. 7. 1995 podala navrhovatelka ústavní stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze 13. 4. 1995 sp. zn. 13 Co 937/94, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Trutnově z 21. 4. 1994 sp. zn. 5 C 138/91. Těmito rozsudky byla zamítnuta restituční žaloba navrhovatelky proti obci L. na vydání nemovitosti čp. 31 (pohostinství) a přilehlé louky v katastrálním území obce L., kterou vlastnila její právní předchůdkyně V. E. (teta), neboť žalovaný na její výzvu odmítl nemovitost vydat. Žaloba přitom směřovala k přímému vydání nemovitosti, nikoli k určení povinnosti žalovaného uzavřít dohodu o vydání věci ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb., v platném znění. Krajský soud shodně s okresním soudem zamítl žalobu navrhovatelky z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalobce.

Meritorní nárok stěžovatelky u obecných soudů směřoval k vydání sporné nemovitosti. K soudnímu projednání tohoto nároku samého však u Okresního soudu v Trutnově a Krajského soudu v Hradci Králové obsahově nedošlo vzhledem k tomu, že oba soudy dospěly k závěru, že žalovaný nemá pasivní legitimaci. Žalován měl být stát a nikoli obecní úřad anebo později obec L., což dle názoru obou soudů bylo již z uzavřené kupní smlouvy zcela zřejmé.

Navrhovatelka podala proto ústavní stížnost na základě ustanovení§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., dle něhož ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti.

K odůvodnění své stížnosti stěžovatelka uvedla, že

Nahrávám...
Nahrávám...