Nález 116/2004 SbNU, sv.34, K otázce zjišťování skutkového stavu a k hodnocení důkazů v trestním řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 116
III. ÚS 224/04
K otázce zjišťování skutkového stavu a k hodnocení důkazů v trestním řízení
Z popsané důkazní situace vyplývá, že na jedné straně stojí výpověď poškozeného, která je částečně podporována výpovědí svědka, tyto důkazy jsou však v přímém rozporu s výpovědí obžalovaného a dalšího svědka, jinými slovy, jedná se o situaci „tvrzení proti tvrzení“. Existence rozporů mezi jednotlivými důkazy či skupinami důkazů není neobvyklá, přičemž v této situaci je soud povinen důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivě odůvodnit, jakým způsobem se s těmito rozpory vypořádal a z jakých důvodů uvěřil jedné ze vzájemně protichůdných skutkových verzí. Ve smyslu § 125 odst. 1 trestního řádu je soud povinen v odůvodnění rozsudku vyložit, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Jestliže nelze jednoznačně určit, která z variant skutkového stavu odpovídá skutečnosti, je třeba při zachování zásady „in dubio pro reo“ zvolit variantu pro obžalovaného nejpříznivější.
V předmětné trestní věci však nebylo postupováno s potřebnou pečlivostí a aktivitou a relevantní skutečnosti nebyly objasněny dostatečným způsobem.
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 19. srpna 2004 sp. zn. III. ÚS 224/04 ve věci ústavní stížnosti K. N. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 23. 10. 2003 sp. zn. 9 To 326/2003 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou z 22. 5. 2003 sp. zn. 2 T 113/2001, jímž byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin podvodu a pro trestný čin pytláctví k trestu odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen, a dále mu byl uložen trest propadnutí věci a uložena povinnost nahradit podle svých sil škodu, kterou způsobil svým trestným činem poškozenému.
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. října 2003 sp. zn. 9 To 326/2003 a rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 22. května 2003 sp. zn. 2 T 113/2001 se zrušují.
Odůvodnění
I.
Stěžovatel K. N. (v trestním řízení „obžalovaný“) byl rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 10. 2002 sp. zn. 2 T 113/2001 odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 trestního zákona (dále jen „tr. zák.“) k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Obžalovanému byla uložena povinnost podle § 59 odst. 2 tr. zák. nahradit podle svých sil škodu, kterou způsobil svým trestným činem poškozenému J. O., a podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) zaplatit J.O. náhradu škody ve výši 66 000 Kč.
K odvolání stěžovatele byl tento rozsudek zrušen v celém rozsahu usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2002 sp. zn. 9 To 542/2002, a to z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. a), b), c) a f) tr. ř.
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 22. 5. 2003 sp. zn. 2 T 113/2001 byl stěžovatel opětovně…
