Nález 119/1996 SbNU, sv.6, K otázce posuzování znaků tísně a nápadně nevýhodných podmínek
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 119
IV. ÚS 97/96
K otázce posuzování znaků tísně a nápadně nevýhodných podmínek
ní znaků tísně a nápadně nevýhodných podmínek, které mohou zakládat neplatnost právního úkonu učiněného v době nesvobody, je třeba mít na zřeteli skutečnost, že v této době neexistovala dostatečná zákonná ochrana soukromého
Nález
Ústavního soudu České republiky (IV. senátu) ze dne 14. listopadu 1996 sp. zn. IV. ÚS 97/96 ve věci ústavní stížnosti MUDr. M.G. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 29. 11. 1995 sp. zn. 39 Co 91/95 o určení neplatnosti postupní smlouvy.
I. Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 1995 č. j. 39 Co 91/95-48 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Dne 2. 4. 1996 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, potvrzujícímu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24.10. 1994 č. j. 16 C 56/93-27 doplněný rozsudkem téhož soudu ze dne 23. 10. 1994 č. j. 16 C 56/93-40 a opravený usnesením téhož soudu ze dne 23. 10. 1995 č. j. 16 C 56/93-41.
Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba stěžovatele na určení neplatnosti postupní smlouvy uzavřené dne 2. 7. 1963 mezi M.Ž. jako postupitelkou a čs. státem, zastoupeným finančním odborem ONV v Praze 4, jako nabyvatelem ohledně domu č. p. 324 a stavební parcely č. 254 v k.ú. P.-N. Žalobu jako nedůvodnou zamítl Obvodní soud pro Prahu 4 proto, že žalobce jednoznačně neprokázal tíseň a nápadně nevýhodné podmínky na straně původní vlastnice, a to z hlediska posouzení podle ustanovení § 37 tehdy platného občanského zákoníku č. 141/1950 Sb.
Stěžovatel je přesvědčen, že pravomocným rozhodnutím byl porušen čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen Ústava), který soudům ukládá stanoveným způsobem, tedy v souladu s ustanovením § 6, § 120, § 132 a § 153 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), poskytovat ochranu právům a dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Pokud soudní rozhodnutí tato zaručená práva nerespektovalo, došlo též k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny. Základem ústavní stížnosti je námitka, že odvolací soud přehlédl, že právní závěr uvedený v rozhodnutí soudu I. stupně je v rozporu se zjištěními, která vyplynula z jednotlivých provedených důkazů. I když odvolací soud provedl doplnění důkazů, měl podle názoru stěžovatele respektovat zásady, které pro hodnocení provedených důkazů vyplývají z ustanovení § 132 o.s.ř. V daném případě však odvolací soud vytrhl ze souvislostí pouze několik listinných důkazů a přecenil část obsahu jednoho z dopisů postupitelky, v němž v souvislosti s nabídkou darování nemovitostí státu hovořila o stáří svém a svého manžela, když přehlédl, že také poukazovala na to, že s manželem nemají z domu žádný příjem a nemají majetkové možnosti na dům doplácet. Dále pak přehlédl a vůbec nehodnotil žalobcův účastnický výslech, jakož i výslech svědka J.G. K tomu stěžovatel připomíná, že soud I. stupně považoval za prokázané, že finanční situace postupitelky M.Ž. byla v 50. letech velmi špatná, neboť její manžel měl důchod ve výši Kčs 1250,- měsíčně a ona sama žádný důchod neměla. Navíc…