dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 12/2002 SbNU, sv.25, K možnosti soudu rozhodovat jen o skutku uvedeném v žalobním návrhuK trestnímu stíhání jen ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 12

III. ÚS 356/01

K možnosti soudu rozhodovat jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu
K trestnímu stíhání jen ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon

Sdělením obvinění je uskutečněna zásada řádného zákonného procesu vyjádřená v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a také v § 2 odst. 1 trestního řádu spočívající v tom, že nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Sdělením obvinění je také určen předmět trestního řízení, neboť obžalobu je možno podat jen pro skutek, pro nějž bylo sděleno obvinění (§ 176 odst. 2 trestního řádu) a soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu (§ 220 odst. 1 trestního řádu). Sdělení obvinění má také výrazný vliv na výkon oprávnění obhájce (§ 165 trestního řádu). Při úvahách o pokračujícím trestném činu je zapotřebí vždy vycházet ze sdělení obvinění pro ten který skutek, kdy mezníkem, který zakládá úvahy o pokračujícím trestném činu, je právě ono sdělení obvinění pro skutek, ve kterém je in eventum spatřován pokračující trestný čin. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu, že bez sdělení obvinění a nepodání žaloby pro určitý skutek je dále vedeno, a to od přípravného řízení, dokazování o tomto skutku, ať už výslechem samotného obviněného, svědků či poškozených, důkazů listinných nebo i provedením rekognice (tak i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 471/99, sp. zn. IV. ÚS 582/99, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 17, nálezy č. 36 a 30). Stejně tak je potřebné zdůraznit i právo obviněného na obhajobu (§ 33 trestního řádu), kdy reálná a efektivní obhajoba může být jenom taková, kterou lze uplatnit již od počátku trestního řízení, tedy od sdělení obvinění, a vztáhnout ji takto ke konkrétnímu skutku.

Procesní podmínky řízení před soudy vyjádřené příslušnou právní úpravou založenou na ústavním základě jsou nepřekročitelnou hranicí, ve které se musí odehrávat i trestní proces, a to způsobem, který respektuje principy procesu spravedlivého.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 7. února 2002 sp. zn. III. ÚS 356/01 ve věci ústavní stížnosti K. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze 17. 5. 2001 sp. zn. 10 To 33/01 a rozsudku Krajského soudu v Plzni z 24. 1. 2001 sp. zn. 33 T 12/2000, jimiž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem loupeže a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

I. Výrok

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 10 To 33/01 ze dne 17. 5. 2001 a rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 33 T 12/2000 ze dne 24. 1. 2001 v části týkající se K. B. se zrušují.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se navrhovatel domáhá vydání nálezu Ústavním soudem, kterým by zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 10 To 33/01 ze dne 17. 5. 2001 a také rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 33 T 12/2000 ze dne 24. 1. 2001. To proto, že vydáním uvedených rozhodnutí mělo být zasaženo jeho právo na spravedlivý proces z hlediska čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Z rozsudku

Nahrávám...
Nahrávám...