dnes je 25.6.2022

Input:

Nález 120/2002 SbNU, sv.28, K výkladu pojmů tuzemec a cizozemec podle devizového zákona

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 28, nález č. 120

IV. ÚS 257/02

K výkladu pojmů tuzemec a cizozemec podle devizového zákona

Základní pojmy, které mají význam pro právní úpravu provedenou zákonem č. 219/1995 Sb., devizový zákon, vymezuje § 1 uvedeného zákona. Pro projednávanou věc jsou klíčovými pojmy pojem tuzemec [písmeno b) - pro účely tohoto zákona se rozumí tuzemcem fyzická osoba s trvalým pobytem v tuzemsku nebo právnická osoba se sídlem v tuzemsku] a pojem cizozemec [písmeno c) - cizozemcem se rozumí fyzická nebo právnická osoba neuvedená v písmenu b)]. Tuzemec je tedy vymezen na základě trvalého pobytu v tuzemsku u fyzických osob a sídla v tuzemsku u právnických osob. Trvalým pobytem fyzické osoby je podle zákona č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů, místo, kde má občan (fyzická osoba) byt, rodinu, rodiče nebo zaměstnání a majetek. Podle zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění zákona č. 190/1994 Sb., může trvale pobývat na území České republiky rovněž cizinec, a to na základě povolení k trvalému pobytu. Ze smyslu písmene b) § 1 včetně poznámky pod čarou devizového zákona lze tedy dovodit, že cizinec, který má trvalý pobyt v tuzemsku, tedy na území České republiky, je z pohledu devizového zákona považován za tuzemce. Naproti tomu cizozemec je v devizovém zákoně vymezen negativně, je jím fyzická nebo právnická osoba, která nesplňuje podmínku trvalého pobytu, resp. sídla v tuzemsku. Z těchto základních pojmů je třeba vycházet i při výkladu § 17 devizového zákona, o němž odvolací soud mylně usoudil, že jako specifické ustanovení má přednost před ustanovením písmene b) § 1 devizového zákona, a neumožňuje tudíž, vyjma případů uvedených v ustanoveních § 17 devizového zákona, cizím státním občanům nabývání nemovitostí v tuzemsku. Pro devizový zákon je totiž při vymezení pojmu tuzemec a cizozemec určující trvalý pobyt či sídlo v tuzemsku, nikoli občanství. Ustanovení § 17 má tedy mimo jiné pouze ten smysl a účel, že umožňuje i občanu České republiky, který je devizovým cizozemcem, nabývání nemovitostí v tuzemsku.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 3. října 2002 sp. zn. IV. ÚS 257/02 ve věci ústavní stížnosti A. H. proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové z 2. 8. 2001 sp. zn. 17 C 82/2001 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 16. 1. 2002 sp. zn. 25 Co 540/2001, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí a náhradu škody uvedením do původního stavu.

I. Výrok

Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2001 č. j. 17 C 82/2001-55 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2002 č. j. 25 Co 540/2001-74 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2001 č. j. 17 C 82/2001-55 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2002 č. j. 25 Co 540/2001-74 stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 7 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 2, čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 42 odst. 2 Listiny

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...