dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 122/1998 SbNU, sv.12, K poučovací povinnosti soudu podle občanského soudního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 122

IV. ÚS 346/98

K poučovací povinnosti soudu podle občanského soudního řádu

Podala-li žalobu o vydání věci nebo žalobu o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, oprávněná osoba, která podala včas výzvu k vydání věci (§ 5 odst. 1 tohoto zákona), a to u právnické osoby (organizace, orgánu), o níž se důvodně domnívá, že věc drží, potom v případě nedostatku způsobilosti být účastníkem občanského soudního řízení na straně žalovaného postupuje soud podle ustanovení § 43 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Závěry Městského soudu v Praze o prekluzi nároku tedy v projednávané věci odporují zásadám logiky, neboť měly-li by tyto závěry obstát, potom by všechna vydaná rozhodnutí ve směru poučovací povinnosti soudů podle ustanovení § 5 o.s.ř. postrádala jakýkoli účel a smysl, z pouhého důvodu, že jiné označení žalovaného (např. obec namísto obecní úřad) by stejně nemohlo nic změnit na faktu prekluze uplatněného nároku ve vztahu k jinak označenému účastníku.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 12. října 1998 sp. zn. IV. ÚS 346/98 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele H. K. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 z 16. 9. 1997 sp. zn. 15 C 211/95 a rozsudku Městského soudu v Praze z 8. 4. 1998 sp. zn. 18 Co 599/97 o zamítnutí žaloby na uložení povinnosti k uzavření dohody o vydání nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 1998 čj. 18 Co 599/97-43 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel mimo jiné uvádí, že svůj nárok podle restitučního zákona č. 87/1991 Sb. uplatnil včas, tj. osobně v podatelně soudu dne 31. 10. 1995. Napadenými rozhodnutími bylo tedy porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), stejně jako podle článku 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), neboť zákonem stanoveným způsobem nebyla poskytnuta ochrana jeho právům. Z těchto, jakož i dalších důvodů se proto domáhá zrušení napadených rozhodnutí.

Městský soud v Praze jako účastník řízení se v určené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřil.

Vedlejší účastník obec hlavní město Praha uvedl ve svém vyjádření ze dne 1. 10. 1998, že nárok byl stěžovatelem uplatněn u soudu evidentně opožděně a že navíc výzva byla podána povinné osobě, která není a ani nemohla být nositelem práv a povinností. Z těchto důvodů navrhl proto zamítnutí ústavní stížnosti.

Ze spisu 15 C 211/95 Obvodního soudu pro Prahu 1 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal u tohoto soudu podáním, předaným uvedenému soudu osobně dne 31. 10. 1995, žalobu, opřenou o ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, na uložení povinnosti k uzavření dohody o vydání v žalobě blíže označených nemovitostí, a to proti žalovanému, označenému jako Magistrát hlavního města Prahy. Z výpisu z katastru nemovitostí vyhotoveného Katastrálním úřadem Praha-město dne 6. 6. 1996 je patrno, že jako vlastník předmětných nemovitostí je zde uveden „Čs. st. - Útvar

Nahrávám...
Nahrávám...