dnes je 5.7.2022

Input:

Nález 13/1996 SbNU, sv.5, K zásadě odpovědnosti navrhovatele za ochranu jeho práv v řízení před Ústavním soudem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 13

I. ÚS 93/95

K zásadě odpovědnosti navrhovatele za ochranu jeho práv v řízení před Ústavním soudem

Navrhovatelé nevyužili podnětu krajského soudu a nedomáhali se vydání nemovitosti na základě zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění. Namísto toho podali ústavní stížnost, kterou opřeli o obecný odkaz na čl. 11 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo vlastnit majetek, vlastnické právo má nárok na ochranu a vyvlastnění je možné ve veřejném zájmu na základě zákona a za náhradu.

Ani v možnostech Ústavního soudu není však měnit místo navrhovatele právní základ jím uplatňovaných nároků, takže se Ústavní soud mohl zabývat pouze zkoumáním, zda se obecné soudy ve svém rozhodování opíraly o Ústavu, Listinu základních práv a svobod a o mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy, a to na základě nároků a na základě právního zdůvodnění, uplatněných v řízení před obecnými soudy.

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 21. února 1996 sp. zn. I. ÚS 93/95 ve věci ústavní stížnosti K.K. a J.K. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 22. 2. 1995 sp. zn. 18 Co 6/95 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze 7. 11. 1994 sp. zn. 4 C 36/94 o určení vlastnictví a vyklizení nemovitostí.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

1. Ústavní stížností ze dne 5. 5. 1995 navrhovatelé napadají rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, vydaný v občanskoprávní věci, týkající se žaloby na určení vlastnického práva k nemovitosti a současně žaloby na její vyklizení, pod sp. zn. 18 Co 6/95 dne 22. 2. 1995. Rozsudkem potvrdil krajský soud rozhodnutí prvoinstančního soudu ohledně zamítnutí žaloby na určení, že žalobci jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky stodoly na stavební parcele č. 72 v k.ú.L. pod H., zapsané na LV č. 419 u Katastrálního úřadu v Náchodě a že žalovaný je povinen tuto nemovitost vyklidit do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Toto potvrzující rozhodnutí je podle navrhovatelů zásahem do jejich základních práv a svobod, zakotvených v článku 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), tedy do práva vlastnit majetek, jakož i do zásady, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Současně poukazují navrhovatelé na rozpor uvedeného apelačního rozhodnutí s článkem 17 Všeobecné deklarace lidských práv, podle něhož má každý právo vlastnit majetek a nikdo nesmí být svého majetku svévolně zbaven.

Bližší zdůvodnění porušení článku 11 odst. 1 a 4 Listiny jakož i čl. 17 Všeobecné deklarace lidských práv ústavní stížnost postrádá. Pouze obecně je argumentováno, že krajský soud stejně jako soud prvého stupně nesprávně vyhodnotil výsledek dokazování a v důsledku toho po právní stránce nesprávně ve věci rozhodl, pokud dovodil, že vlastnického práva ke sporné stodole nabyl žalovaný, tj. vedlejší účastník řízení před Ústavním soudem, totiž Zemědělské družstvo D., a to podle § 25 zákona č. 49/1959 Sb. ve

Nahrávám...
Nahrávám...