dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 130/2003 SbNU, sv.31, K dokazování v občanském soudním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 31, nález č. 130

II. ÚS 182/02

K dokazování v občanském soudním řízení

Porušení zásad spravedlivého procesu představují zpravidla jen tzv. opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásad volného hodnocení důkazů nezabýval. Z práva na projednání věci veřejně a v přítomnosti účastníka a z práva vyjádřit se ke všem provedeným důkazům tedy nevyplývá bezpodmínečné právo na provedení účastníkem navrženého důkazu včetně důkazu výslechem účastníka. Je třeba důsledně odlišovat důkaz výslechem účastníka od tvrzení účastníka a jeho přednesu při jednání.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 11. listopadu 2003 sp. zn. II. ÚS 182/02 ve věci ústavní stížnosti E. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci z 22. 11. 2001 sp. zn. 4 Cmo 550/99, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě ze 14. 4. 1999 sp. zn. 15 Cm 20/99 ohledně směnečného platebního rozkazu.

Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 1999 č. j. 15 Cm 20/99-37, jenž však ústavní stížností napaden nebyl. Ústavní stížnost odůvodňovala tím, že podle jejího přesvědčení byla rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci porušena její základní práva, zejména právo na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Stěžovatelka konkrétně uvedla, že neprovedením důkazů, které navrhovala za účelem prokázání svých námitek vůči směnečnému platebnímu rozkazu, jí byla soudem odňata možnost důvodnost těchto námitek prokázat. Podle názoru stěžovatelky nemůže soud na jedné straně konstatovat, že se jí nepodařilo unést důkazní břemeno, a na druhé straně nepřipustit provedení důkazů, které za tím účelem navrhovala. Nesouhlasí se závěrem vrchního soudu, že by se její námitky navzájem popíraly, když nepochybně si lze představit situaci, kdy osoba může jednat současně pod nátlakem i v omylu.

Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 15 Cm 20/99, z něhož zjistil následující:

Směnečným platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Ostravě č. j. 1 Sm 478/98-12 ze dne 6. 1. 1999, který však ústavní stížností napaden nebyl, byla 1. a 2. odpůrci (E., s. r. o., a M. K.) a stěžovatelce jako 3. odpůrci uložena povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatili navrhovateli (tehdy B. H., a. s.) částku 2 632 197,90 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, a to na základě směnky vystavené 1. odpůrcem ve prospěch navrhovatele, na níž byli jako aval za výstavce uvedeni a podepsáni 2. a 3. odpůrce.

Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podala stěžovatelka námitky (1. a 2. odpůrce námitky nepodali). Jako důkaz soudu předložila smlouvu o úvěru ze dne 20. 9. 1994, podle níž poskytla B. H., a. s., jako věřitel úvěr společnosti E., s. r. o., (1. odpůrce) jako dlužníkovi, jejímiž

Nahrávám...
Nahrávám...