dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 135/1998 SbNU, sv.12, K označení žalovaného subjektu a k jeho procesnímu nástupnictví

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 135

IV. ÚS 245/97

K označení žalovaného subjektu a k jeho procesnímu nástupnictví

Nepřesné označení existujícího žalovaného subjektu je vadou podání, nedostatkem, který je třeba odstranit postupem podle § 43 občanského soudního řádu. Zjištění procesního nástupnictví původně žalovaného existujícího subjektu je úřední povinností soudu. Pokud soud po více jak šesti letech trvání sporu o náhradu za ztrátu na důchodu zastavil řízení, aniž dodržel uvedený postup, porušil tak čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť zákonem stanoveným postupem neposkytl dostatečnou ochranu právům stěžovatele.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 4. listopadu 1998 sp. zn. IV. ÚS 245/97 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze 17. 4. 1997 sp. zn. 15 Co 223/97, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 z 20. 12. 1996 sp. zn. 19 C 359/89, jímž soud nepřipustil přistoupení akciové společnosti MS-R. jako dalšího účastníka na straně odpůrce, a řízení o návrhu stěžovatele na přiznání náhrady za ztrátu na důchodu zastavil.

I. Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 1997 sp. zn. 15 Co 223/97 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 12. 1996 čj. 19 C 359/89-140 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 19 C 359/89 ze dne 20. 12. 1996. Tímto usnesením Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud I. stupně nepřipustil přistoupení akciové společnosti MS-R. jako dalšího účastníka řízení na straně odpůrce, a řízení o návrhu stěžovatele na přiznání náhrady za ztrátu na důchodu zastavil, a to v podstatě s odůvodněním, že z provedených důkazů vyplynulo, že stěžovatelem v žalobě označený žalobce není a nebyl v obchodním rejstříku zapsán, a byl tak tedy jako žalovaný označen někdo, kdo nemá způsobilost k právům a povinnostem, a nemá tedy ani způsobilost být účastníkem řízení, a soud proto nemohl postupovat jinak, než pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení toto řízení zastavit.

Tato rozhodnutí soudu považuje stěžovatel za nesprávná. V důvodech ústavní stížnosti poukazuje na to, že v době podání žaloby existovaly u samotného žalovaného rozpory mezi delimitačními protokoly a výpisy z obchodního rejstříku. Tyto rozpory však nemohou jít k tíži stěžovatele. Pokud existovaly pochybnosti v označení žalovaného, bylo povinností soudu I. stupně poučit stěžovatele o této případné nesprávnosti a vyzvat ho k odstranění závad. Do této poučovací povinnosti nesporně patří i označení žalovaného. Žaloba byla podle stěžovatelova názoru zamítnuta pouze z formálních důvodů při nesplnění poučovací povinnosti podle § 5 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), čímž došlo k dotčení jeho práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a proto navrhuje zrušení stížností napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze.

K posouzení ústavní stížnosti si

Nahrávám...
Nahrávám...