dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 143/2003 SbNU, sv.31, K aplikaci v době rozhodování obecného soudu platného § 24 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 31, nález č. 143

II. ÚS 341/02

K aplikaci v době rozhodování obecného soudu platného § 24 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů

I. Nesprávnou interpretací v době rozhodnutí platného § 24 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZKV“) krajský soud nevyhověl požadavku čl. 90 odst. 1 Ústavy České republiky, neboť soudem nebyla zákonem stanoveným způsobem poskytnuta ochrana právům stěžovatele. Jakkoliv již příslušné ustanovení § 24 odst. 4 ZKV není součástí platného právního řádu, neboť bylo Ústavním soudem nálezem sp. zn. Pl. ÚS 19/02, vyhlášeným pod č. 101/2003 Sb. a uveřejněným ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 29, nález č. 33, s účinností od 4. 4. 2003 zrušeno, v době, kdy toto ustanovení platilo, byly soudy povinny je aplikovat, a to v celém jeho rozsahu.

II. Správce konkursní podstaty byl při popření pohledávky a zejména při formulaci vyrozumění o jejím popření vázán ZKV v celé jeho šíři, a to nejenom samou povinností o popření pohledávky stěžovatele vyrozumět, ale rovněž jej poučit o krocích, které je stěžovatel povinen podniknout k tomu, aby předmětná pohledávka byla pro účely konkursu určena. Správce tedy byl při formulaci výzvy povinen postupovat nejenom podle § 24 odst. 1 ZKV, ale zohlednit i právní povinnost věřitele podle § 24 odst. 4 ZKV, tedy poučit jej řádně o možnosti, již mu zákon k určení jeho nároku jako jedinou stanoví. Výzva k tomu, aby stěžovatel svůj nárok podle § 24 odst. 1 ZKV uplatnil incidenční žalobou u soudu, který prohlásil konkurs, když zahájení nového řízení zákon zapovídal, tedy není výzvou perfektní a jako s takovou s ní nelze spojovat následky, které § 23 odst. 4 ZKV spojuje s marným uplynutím lhůty určené k uplatnění popřené nevykonatelné pohledávky, totiž že již není možné pro účely konkursu k popřené pohledávce přihlédnout.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 9. prosince 2003 sp. zn. II. ÚS 341/02 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. Z. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 26. 3. 2002 sp. zn. 19 Co 373/2001, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na pokračování v řízení podle § 24 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2002 č. j. 19 Co 373/2001-380 se zrušuje.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadl stěžovatel s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 90 a 95 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2002 č. j. 19 Co 373/2001-380, kterým byl zamítnut jeho návrh na pokračování v řízení podle § 24 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZKV“).

Porušení svých práv navrhovatel spatřuje v tom, že krajský

Nahrávám...
Nahrávám...