Nález 144/2000 SbNU, sv.20, K povinnosti všech soudů ve věci rozhodujících přihlédnout k provedené opravě chyb v psaní
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 144
IV. ÚS 110/98
K povinnosti všech soudů ve věci rozhodujících přihlédnout k provedené opravě chyb v psaní
Byla-li vada rozsudku spočívající v nesprávné transkripci cizího jména a nepřesnosti v adrese žalovaného soudem opravena, musí k této skutečnosti přihlédnout i soudy v pokračujícím řízení. Zastaví-li za této situace řízení pro nemožnost identifikace žalované strany, je takový postup porušením práva domáhat se soudní ochrany.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 9. října 2000 sp. zn. IV. ÚS 110/98 ve věci ústavní stížnosti I., a. s., proti usnesení Městského soudu v Praze z 30. 12. 1997 sp. zn. 53 Co 303/97, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze 17. 9. 1997 sp. zn. 5 C 274/96 o zastavení řízení, v němž se stěžovatelka domáhala zaplacení 934 500 Kč s příslušenstvím.
I. Výrok
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 1997 č. j. 53 Co 303/97-99 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 3. 1998 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 1997 č. j. 53 Co 303/97-99, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 9. 1997 č. j. 5 C 274/96-78, jímž bylo podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastaveno řízení, v němž se stěžovatelka domáhala zaplacení 934 500 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud, obdobně jako soud prvního stupně, dospěl k závěru, že ten, kdo byl označen jako žalovaný, nebyl způsobilý být účastníkem řízení, jelikož „dr. R-i M-d“, který byl uveden v žalobě, není subjektem totožným s „MUDr. R-m M-m“, jehož žalobce označil v průběhu řízení.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, a to současně s ústavní stížností, přičemž takto postupovala z opatrnosti ve snaze zachovat lhůtu k podání ústavní stížnosti pro případ, že dovolání bude jako nepřípustné odmítnuto, k čemuž došlo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000 č. j. 20 Cdo 1224/98-116.
Stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Porušení spatřuje v tom, že obecné soudy v rozporu s obvyklou soudní praxí, judikaturou i některými nálezy Ústavního soudu neumožnily upřesnit nesprávné označení účastníka řízení, které vzniklo zcela zjevně a bez jakýchkoliv pochybností pouze proto, že žalobce neměl dostatek údajů o osobě žalovaného. Ze soudního spisu zcela zjevně vyplývá, že nesprávné označení bylo způsobeno větším počtem možností transkripce příjmení, záměnou křestního jména s označením obchodního jména a záměnou sídla podnikání s adresou bydliště. Od počátku řízení však bylo zřejmé, že označením dr. R-i M-d má na mysli MUDr. R-a M-a, a i z úkonů vedlejšího účastníka vyplývá, že on sám na sebe žalobu vztáhl.
Městský soud v Praze jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti…
