dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 147/1999 SbNU, sv.16, K negativnímu rozhodnutí pozemkového úřadu ohledně vlastnictví k nemovitostem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 147

II. ÚS 543/98

K negativnímu rozhodnutí pozemkového úřadu ohledně vlastnictví k nemovitostem

Nárok na náhradu za nevydané nemovitosti je řádným restitučním nárokem. Je proto nutné, aby v případě negativního rozhodnutí pozemkového úřadu ve vztahu k restituentům bylo ve výroku stanoveno, že se nemovitosti nevydávají a z jakých důvodů. Pouhé určení, že restituent není vlastníkem požadovaných nemovitostí, znamená mimo jiné určení zániku jeho vlastnického práva, což však § 6 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, neupravuje.

V případě kladného rozhodnutí pozemkových úřadů je možno dosavadní dikci výroku, tj. že restituent je vlastníkem požadovaných nemovitostí, ponechat, protože takovéto rozhodnutí se stává vkladovou listinou pro zápis do katastru nemovitostí; u negativního rozhodnutí pak zůstávají v platnosti zápisy původní.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 20. října 1999 sp. zn. II. ÚS 543/98 ve věci ústavní stížnosti L. B. a J. B. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 3. 11. 1998 sp. zn. 44 Ca 334/97, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Praha-východ, pozemkového úřadu, z 26. 11. 1997 sp. zn. PÚ-R2372-4, že stěžovatelé nejsou vlastníky nemovitosti.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 1998 č. j. 44 Ca 334/97-22 a rozhodnutí Okresního úřadu Praha-východ, pozemkového úřadu, ze dne 26. 11. 1997, č. j. PÚ-R2372-4 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností se domáhají stěžovatelé zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 1998 č. j. 44 Ca 334/97-22, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Praha-východ, pozemkového úřadu, ze dne 26. 11. 1997 č. j. PÚ-R2372-4 o tom, že stěžovatelé nejsou vlastníky nemovitosti dle pozemkové knihy st. p. č. 46/1 s objektem hostince č. p. 19 v kat. území P. B. Nárok stěžovatelů byl u pozemkového úřadu uplatněn podle § 6 odst. 1 písm. l) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále též „zákon o půdě“). Stížnost zaměřují na onu část odůvodnění rozsudku, ve kterém přezkumný soud považuje rozhodnutí pozemkového úřadu za správné, protože budovu nelze vrátit, neboť v době, kdy ji vlastnil stát, došlo u ní k zásadní přestavbě a vznikla tak překážka jejího vydání podle § 11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.

Vytýkají přezkumnému soudu, že se nevypořádal s jejich námitkou, že přestavba hostince byla prováděna v minulosti v rozporu s tehdy platnými předpisy a že byla prováděna někým, kdo nebyl jakkoli oprávněn se stavbou nakládat. Nemovitost byla v té době jako součást zemědělské usedlosti ve správě Státního statku K. a vedlejší účastník - obec P. B. - neměla na ni žádné právo.

Stěžovatelé se odvolávají na rozhodnutí ministra zemědělství České republiky ze dne 23. 8. 1996, podle kterého se na budovu č. p. 19 a st. p. č. 46/1 v kat. území P. B. zákon o půdě vztahuje, a proto tvrzení krajského soudu o tom, že nelze nalézt žádnou souvislost s předmětem zemědělské výroby, je nesprávné.

Nesouhlasí se závěry přezkumného soudu

Nahrávám...
Nahrávám...