dnes je 2.12.2022

Input:

Nález 151/2001 SbNU, sv.24, K vydání věci podle § 6 a přechodu vlastnického práva podle § 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 151

I. ÚS 127/99

K vydání věci podle § 6 a přechodu vlastnického práva podle § 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Rozdíl právního institutu vydání věci podle § 6 a přechodu vlastnického práva podle § 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je dán pouze v jeho formě, nikoli však v jeho podstatě. Podstata je naprosto shodná, jsou dány obecně definované restituční důvody, obecně definované oprávněné osoby a obecně definované povinné osoby. Žádné ustanovení zákona, tím méně jeho princip, neodůvodňuje myšlenku, že pro případ uplatnění nároku podle § 8 nelze aplikovat § 21 uvedeného zákona.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 17. října 2001 sp. zn. I. ÚS 127/99 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. V. a spol. proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 8. 12. 1998 sp. zn. 23 Co 607/98 ohledně přechodu vlastnického práva k nemovitostem v restitučním sporu.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 1998 sp. zn. 23 Co 607/98 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Svou ústavní stížností napadli stěžovatelé rozsudek Krajského soudu v Praze z 8. 12. 1998 sp. zn. 23 Co 607/98, jímž byl změněn rozsudek příbramského okresního soudu.

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 11. 1995 sp. zn. 10 C 117/93 ve znění opravného usnesení bylo částečně vyhověno žalobě stěžovatelů na přechod vlastnického práva k nemovitostem podle § 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), a to k domu č. p. 11 v N. se stavební parcelou č. 16/1, pozemkovou parc. č. 7/1 a pozemkovou parc. č. 152/1, vše v k. ú. N. Okresní soud v Příbrami vyhověl návrhu proti první vedlejší účastnici E. B. (dále jen „první vedlejší účastnice“) pouze z části tak, že neuznal za oprávněný nárok stěžovatelů na přechod vlastnického práva, pokud jde o podíl patřící druhému vedlejšímu účastníkovi J. B. (dále jen „druhý vedlejší účastník“). Druhý vedlejší účastník byl dědicem původně žalovaného R. B., který zemřel ještě před podáním žaloby. Soud usnesením ze dne 16. 9. 1994 č. j. 10 C 117/93-35 řízení proti R. B. zastavil a současně připustil vstup pozůstalého syna (druhého vedlejšího účastníka) do řízení na straně žalované. Zamítavé stanovisko, pokud jde o část patřící druhému vedlejšímu účastníku, odůvodnil prvoinstanční soud tím, že nárok u soudu byl proti tomuto účastníku podán po uplynutí lhůty stanovené zákonem, tzn. po 31. 12. 1992. Okresní soud zároveň neuznal za oprávněný nárok týkající se podílů původních oprávněných osob, které žalobu na přechod vlastnického práva podle § 8 zákona o půdě nepodaly. Restituční důvod byl specifikován podle § 6 odst. 1 písm. l) zákona o půdě. Návrh podle § 8 zákona o půdě byl podán pouze třemi z původních pěti osob, které dědictví v tísni odmítly, a to Ing. J. V., H. Č. a

Nahrávám...
Nahrávám...