dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 156/1999 SbNU, sv.16, K dodržování ústavních zásad trestního řízení při rozhodování o vazběK použití trestního řádu v řízení před Ústavním soudem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 156

III. ÚS 188/99

K dodržování ústavních zásad trestního řízení při rozhodování o vazbě
K použití trestního řádu v řízení před Ústavním soudem

1. Jak Ústavní soud v nálezu z 25. 9. 1997 již konstatoval ve věci sp. zn. III. ÚS 148/97 (Sbírka rozhodnutí Ústavního soudu, svazek 9, str. 65), za maření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení, jež může odůvodňovat rozhodnutí o vazbě, nelze nikdy považovat jednání, které je součástí práva obviněného, resp. obžalovaného na obhajobu. Mezi ně patří i odepření výpovědi.

Uvalení vazby v důsledku odepření výpovědi obviněného, v čemž je soudem spatřován důvod koluzní vazby, nutno proto považovat jednak za donucování obviněného přiznat vinu, a tudíž za porušení čl. 14 odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, za omezení práva na obhajobu dle čl. 40 odst. 3, 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i za postup, ve kterém chybí zákonné a ústavně konformní zdůvodnění vazby podle čl. 8 odst. 2 Listiny, ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a ve smyslu § 67 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen „tr. ř.“).

Podle přesvědčení Ústavního soudu vyjádřeného v nálezech ve věcech vedených pod sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (č. 214/1994 Sb., Sbírka rozhodnutí Ústavního soudu, svazek 2, str. 57) a III. ÚS 271/96 (Sbírka rozhodnutí Ústavního soudu, svazek 7, str. 153) obsahem právního institutu vazby je vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného, resp. obžalovaného, s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Vazba představuje tudíž nezbytné omezení osobní svobody, u kterého platí presumpce neviny, omezení, jež umožňuje orgánům činným v trestním řízení uskutečnění a ukončení tohoto řízení.

Účelem trestního řízení přitom není jenom „spravedlivé potrestání pachatele“, samotným účelem trestního řízení je i „fair“ proces. Existence řádného procesu je nevyhnutelnou podmínkou existence demokratického právního státu, je tudíž ve vztahu k demokratickému právnímu státu účelem samým o sobě.

Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a následujících Listiny, jakož i z čl. 1 Ústavy. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 1 Ústavy), a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů svá rozhodnutí odůvodnit, a to v trestním řízení v případě usnesení způsobem zakotveným v § 134 odst. 2 tr. ř.

Podle § 134 odst. 2 tr. ř. v odůvodnění usnesení je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu, zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž základě posuzoval prokázané skutečnosti

Nahrávám...
Nahrávám...