Nález 164/2000 SbNU, sv.20, K možnosti účastníka řízení právně i skutkově argumentovat před soudem
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 164
III. ÚS 4/97
K možnosti účastníka řízení právně i skutkově argumentovat před soudem
Jednou z funkcí Ústavy České republiky (dále jen Ústava), zvláště ústavní úpravy základních práv a svobod, je její prozařování celým právním řádem. Smysl Ústavy spočívá nejen v úpravě základních práv a svobod, jakož i institucionálního mechanismu a procesu utváření legitimních rozhodnutí státu (resp. orgánů veřejné moci), nejen v přímé závaznosti Ústavy a v jejím postavení bezprostředního pramene práva, nýbrž i v nezbytnosti státních orgánů, resp. orgánů veřejné moci interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv a svobod. To znamená povinnost soudů interpretovat jednotlivá ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v první řadě z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod.
Podle § 221 odst. 1 o. s. ř. nejsou-li podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí, odvolací soud je zruší. Odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozhodnutí potvrdí, je-li věcně správné.
Věcnou správností se přitom rozumí správnost skutkových zjištění a správnost právního posouzení.
Změna právního náhledu, jež ale změnu rozhodnutí soudu prvního stupně neopodstatňuje (§ 220 o. s. ř.), je tudíž důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž z hlediska ústavněprávního se tím účastníkům otevírá možnost uplatnění práva vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního nebyly relevantní.
Nález
Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 9. listopadu 2000 sp. zn. III. ÚS 4/97 ve věci ústavní stížnosti M. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 9. 8. 1996 sp. zn. 9 Co 550/96, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Děčíně z 12. 2. 1996 sp. zn. 10 C 1508/91 o odškodnění pracovního úrazu.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. srpna 1996 č. j. 9 Co 550/96-100 se zrušuje.
II. Odůvodnění
1. Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 2. 1. 1997, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 8. 1996 č. j. 9 Co 550/96-100, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 2. 1996 č. j. 10 C 1508/91-84 o náhradu škody za pracovní úraz. Uvedeným rozhodnutím soudu se cítí být dotčen v základním právu na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva).
Z obsahu spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 10 C 1508/91, jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní stížnosti bylo zjištěno následující:
Žalobou Okresnímu soudu v Děčíně se stěžovatel domáhal odškodnění pracovního úrazu, když žalovaný, takto vedlejší účastník v řízení před Ústavním soudem, mu poskytl odškodnění jen z jedné poloviny z důvodu částečného zproštění se odpovědnosti v důsledku porušení právních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ze strany stěžovatele.
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 12. 2. 1996 č. j. 10 C 1508/91-84 určil,…