dnes je 2.12.2022

Input:

Nález 175/2000 SbNU, sv.20, K dokazování v trestním řízení, k hodnocení důkazů a vypořádání se s nimi v odůvodnění rozsudku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 175

III. ÚS 181/2000

K dokazování v trestním řízení, k hodnocení důkazů a vypořádání se s nimi v odůvodnění rozsudku

Pokud soudy nehodnotily provedené důkazy, a vůbec se nezabývaly komponenty, které musí rozhodnutí soudu (jeho odůvodnění) z hlediska základních požadavků trestního řádu (§ 125 a násl.) obsahovat (a jsou-li z tohoto pohledu rozhodnutí soudů fakticky nepřezkoumatelná), nepostupovaly zákonem (trestním řádem) stanoveným způsobem do takové míry, která již přesáhla meze jednání, které lze ještě označit za ústavně konformní. Pokud je hodnocen vztah mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry z nich plynoucími, musí oba tyto komponenty být v rozhodnutí soudu (jeho odůvodnění) obsaženy. Jinými slovy, pokud je proveden před soudem důkaz, musí na něj soud v souvislosti s právními závěry, které činí, také poukázat a vysvětlit svůj postoj k takovému důkazu (hodnotit jej, případně uvést, proč nabízený důkaz proveden nebyl).

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 23. listopadu 2000 sp. zn. III. ÚS 181/2000 ve věci ústavní stížnosti P. G. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 5. 11. 1999 sp. zn. 4 To 441/99, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Opavě z 30. 6. 1999 sp. zn. 4 T 288/98, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 trestního zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 4 To 441/99-129 ze dne 5. 11. 1999 a rozsudek Okresního soudu v Opavě č. j. 4 T 288/98-108 ze dne 30. 6. 1999 se zrušují.

II. Odůvodnění

Navrhovatel podal dne 21. 3. 2000 ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 4 T 441/99-129 ze dne 5. 11. 1999 s tím, že uvedeným rozhodnutím a postupem soudu, který mu předcházel, bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu obsažené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), jakož i čl. 14 odst. 1 a 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a také s tím, že současně soud nedostál ani své ústavní povinnosti uložené mu v čl. 90 a čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).

Z obsahu spisu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 4 T 288/98, který si Ústavní soud vyžádal, potom také zjistil, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě pod č. j. 4 To 441/99-129 bylo podle § 256 trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) zamítnuto navrhovatelovo odvolání, které podal do rozsudku Okresního soudu v Opavě č. j. 4 T 288/98-108 ze dne 30. 6. 1999. Tímto rozsudkem byl navrhovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 trestního zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem. Skutkově šlo o to, že navrhovatel v době od 22. do 25. 10. 1997 se v telefonních hovorech s poškozeným vydával za jinou osobu, předstíral nabídku prodeje dřevní hmoty a takto vylákal od poškozeného částku 130 000 Kč. V rámci trestního řízení vedeného proti

Nahrávám...
Nahrávám...