dnes je 2.12.2022

Input:

Nález 18/2002 SbNU, sv.25, K oprávnění soudce posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonemK placení přirážky k jízdnému v městské hromadné dopravě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 18

IV. ÚS 274/01

K oprávnění soudce posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem
K placení přirážky k jízdnému v městské hromadné dopravě

Podle § 772 občanského zákoníku měly ke dni 18. 1. 1998 (kdy pasažér cestoval bez platné jízdenky) podrobnější úpravu osobní a nákladní přepravy stanovit zvláštní předpisy, zejména přepravní řády a tarify. Podle § 879a občanského zákoníku je pak oprávnění ministerstev k vydání prováděcích předpisů určeno jejich příslušností, jež je stanovena zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Z toho vyplývá, že ke dni 18. 1. 1998 lze za zákonná ustanovení zmocňující k vydání vyhlášky č. 127/1964 Sb., o městském přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů, považovat ustanovení § 772 občanského zákoníku. Za normu odkazující, jež na vyhlášku č. 127/1964 Sb. v předmětné době odkazovala, lze pak považovat § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění platném ke dni 18. 1. 1998, podle něhož dopravce přepraví za sjednanou cenu osobu, která o přepravu požádá, jestliže jsou splněny smluvní přepravní podmínky a podmínky stanovené zvláštním předpisem.

Ústavní soud se tedy nemůže ztotožnit se závěrem obecných soudů, že ke dni 18. 1. 1998 neexistovalo žádné zákonné ustanovení, které by zmocňovalo k vydání podzákonného právního předpisu, jakým byla vyhláška č. 127/1964 Sb., neboť k výše uvedenému datu byla tato vyhláška platná a účinná, a to až do dne 1. 7. 2000, kdy byla výslovně zrušena vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Na základě jejího § 18 odst. 2 byl dopravce oprávněn od cestujícího, který se nemůže na vyzvání prokázat platnou jízdenkou, vyžadovat zaplacení jízdného a dále částky 200 Kč.

Tím, že obecné soudy uvedené skutečnosti nezohlednily, nedostály všem ústavním kautelám, jež je podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky opravňují neaplikovat „jiný právní předpis“, a ocitly se v rozporu s požadavkem vázanosti soustavou právních pramenů plynoucím z čl. 1 Ústavy České republiky, což z pohledu rozhodované věci zakládá dotčení principů řádného procesu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 19. února 2002 sp. zn. IV. ÚS 274/01 ve znění opravného usnesení ze dne 3. dubna 2002 ve věci ústavní stížnosti D. p. hl. m. P., a. s., proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 22. 1. 2001 sp. zn. 44 Co 831/99 a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově z 2. 7. 1999 sp. zn. 6 C 320/99 o zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2001 č. j. 44 Co 831/99-33 a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. 7. 1999 č. j. 6 C 320/99-18 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno její základní právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a

Nahrávám...
Nahrávám...