dnes je 27.11.2022

Input:

Nález 2/1997 SbNU, sv.7, K restitučním titulům podle § 6 odst. 1 písm. k) a m) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, nález č. 2

I. ÚS 221/96

K restitučním titulům podle § 6 odst. 1 písm. k) a m) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

Stav tísně [ve smyslu § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb.] nelze chápat výlučně jako jednorázový akt, nýbrž někdy i jako proces dlouhodobý.

Pokud stěžovatel porovnává ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) a písm. m) zákona č. 229/1991 Sb. a zastává názor, že by bylo v rozporu s principem rovnosti, pokud by ten, kdo pod hrozbou vyvlastnění nemovitost prodá, neměl stejnou možnost domáhat se zrušení kupní smlouvy - jestliže účel výkupu nebyl splněn - jako ten, jehož nemovitost by byla vyvlastněna za náhradu, dopouští se omylu. Je totiž zásadní rozdíl mezi institutem vyvlastnění a institutem kupní smlouvy, kdy vyvlastnění v zásadě představuje změnu vlastnického práva ve veřejném zájmu, zatímco kupní smlouva je důsledkem souhlasného projevu vůle smluvních stran. Proto také zákonodárce institut vyvlastnění, patřící svou povahou do oblasti veřejného práva, velmi výrazně limituje a v citovaném zákonu je v ustanovení § 6 odst. 1 písm. m) související restituční důvod upraven tak, že oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, jestliže byly vyvlastněny za náhradu, pokud existují a trvale neslouží účelu, pro který byly vyvlastněny. Oproti tomu u stanovení § 6 odst. 1 písm. k) téhož zákona dodržení účelu, pro nějž došlo k uzavření kupní smlouvy, nepředpokládá. Jedná se o dva samostatné restituční tituly, jejichž podmínky nelze kombinovat.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 8. ledna 1997 sp. zn. I. ÚS 221/96 ve věci ústavní stížnosti ing. M.K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze 7. 5. 1996 sp. zn. 22 Ca 336/95 o určení vlastnického práva k nemovitostem.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Dne 18. 4. 1995 vydal Okresní úřad Frýdek-Místek, pozemkový úřad rozhodnutí č. j. PzÚ 509/92-Ad, podle něhož stěžovatel není vlastníkem pozemků v katastrálním území Ž. a to

1)  dílu „v“ p.č. 103 - pastva o výměře 682 m2, dílu „x“ p.č. 105 - role o výměře 5108 m2,

2)  části p.č. 333/2 - role ozn. č. 40 o výměře 520 m2, části p.č. 324/1 - role ozn. č. 41 o výměře 330 m2, části p.č. 497/2 - ostatní plochy ozn. č. 42 o výměře 20 m2,

3)  části p.č. 103 - role ozn. písm. „o“ o výměře 288 m2, části p.č. 101 - role ozn. písm. „p“ o výměře 404 m2 a části p.č. 105 - role ozn. písm. „r“ o výměře 12 m2.

Toto rozhodnutí bylo vydáno na základě podání stěžovatele, který u pozemkového úřadu uplatnil nárok na vydání shora uvedených pozemků, resp. na přiznání finančního vyrovnání za vykoupené pozemky, které nebylo možno vydat z důvodu zastavění. Pozemky uvedené pod bodem 1) prý byly vykoupeny státem - podnikem C. - od stěžovatelova prarodiče J.K. na základě kupní smlouvy, uzavřené dne 18. 7. 1978. Stěžovatel, který je závětním dědicem po J.K., při uplatňování tohoto nároku tvrdil, že kupní smlouva byla podepsána v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, neboť stěžovatelův prarodič údajně nemohl souhlasit s prodejem

Nahrávám...
Nahrávám...