dnes je 2.12.2022

Input:

Nález 2/2003 SbNU, sv.29, K posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 29, nález č. 2

I. ÚS 582/01

K posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě

Pokud ústavní stížnost napadá pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci pro porušení základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, má důvodnost takové argumentace za následek kasaci napadeného rozhodnutí pouze tehdy, jestliže průtahy v řízení ovlivnily nedodržení dalších ústavních principů řádného procesu nebo aplikaci hmotných ústavních práv. Samy průtahy v řízení tedy nejsou důvodem zrušujícího nálezu (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 355/97, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 9, str. 445).

Obecné soudy návrh na zaplacení smluvní pokuty zamítly s odůvodněním, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné podle § 39 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 1991), neboť občanský zákoník v době uzavření nájemní smlouvy smluvní pokutu jako způsob zajištění závazků neupravoval. Tento právní názor obecných soudů však v daném případě akceptovat nelze. Podle přesvědčení Ústavního soudu není možné z pouhé skutečnosti, že občanskoprávní úprava v roce 1991 neobsahovala určitý prostředek k zajištění práv a povinností ze závazkových vztahů, automaticky dovozovat, že by si smluvní strany nebyly mohly takový zajišťovací prostředek sjednat ve smlouvě. V této souvislosti lze poukázat na ustanovení § 51 občanského zákoníku, které i v době před účinností novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. umožňovalo účastníkům uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena v zákoně. Na soudech je, aby zkoumaly, zda smluvní ujednání neodporuje obsahu nebo účelu zákona; přitom je třeba vzít v úvahu - podle konkrétních okolností případu - obsah a účel zajišťovacího závazku.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 7. ledna 2003 sp. zn. I. ÚS 582/01 ve věci ústavní stížnosti Ing. P. K. a L. K. proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích z 2. 11. 2000 sp. zn. 9 C 383/91 a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 28. 6. 2001 sp. zn. 11 Co 17/2001 ohledně zaplacení peněžité částky (smluvní pokuty).

Výrok

Rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. 11. 2000 č. j. 9 C 383/91-79 ve výrocích sub III. a IV. a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2001 č. j. 11 Co 17/2001-115 ve výroku potvrzujícím rozsudek okresního soudu a ve výrocích o nákladech řízení se zrušují.

Odůvodnění

Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 2. 11. 2000 sp. zn. 9 C 383/91 ve věci stěžovatelů (žalobců) proti žalovanému M. b. p., s. p. v likvidaci, o částku 158 981 Kč s příslušenstvím rozhodl ve výroku sub I. tak, že žalovaný je povinen zaplatit stěžovatelům společně a nerozdílně částku 3 927 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % od 16. 4. 1992 do 15. 7. 1994 a ve výši 16 % od 16. 7. 1994 do zaplacení. Výrokem sub II. bylo řízení o úrok z prodlení ve výši 3 % od 1. 11. 1991 do 15. 4. 1992 z částky 3 927 Kč zastaveno. Výrokem sub III. byla žaloba co do zbytku zamítnuta. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 11. 2000 č. j. 9 C 383/91-81 byl citovaný rozsudek doplněn o výrok, dle kterého se zastavuje řízení o úrok z prodlení

Nahrávám...
Nahrávám...