dnes je 14.10.2024

Input:

Nález 21/1996 SbNU, sv.5, K otázce interpretace zákona v souladu s ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 21

Pl. ÚS 48/95

K otázce interpretace zákona v souladu s ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy

V situaci, kdy určité ustanovení právního předpisu umožňuje dvě různé interpretace, přičemž jedna je v souladu s ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy České republiky, a druhá je s nimi v rozporu, není dán důvod zrušení tohoto ustanovení. Při jeho aplikaci je úkolem soudů interpretovat dané ustanovení ústavně konformním způsobem.

Nález

pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 26. března 1996 sp. zn. Pl. ÚS 48/95 ve věci návrhu Krajského soudu v Brně na zrušení § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve znění nálezu Ústavního soudu č. 29/1996 Sb. (nález byl vyhlášen pod č. 121/1996 Sb.).

I. Výrok

Návrh se zamítá.

II. Odůvodnění

1. Dne 29. prosince 1995 obdržel Ústavní soud návrh Krajského soudu v Brně na zrušení ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb.

Senát 30 Ca v řízení o opravném prostředku MUDr. V.K. proti rozhodnutí Okresního úřadu ve Znojmě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 22. srpna 1994 č. j. PÚ 5521/92-Ha ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Ca 61/95 dospěl ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky k závěru, že ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. je v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, na základě čehož podle § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř. řízení přerušil a předložil věc Ústavnímu soudu.

Ve věci rozhodované Krajským soudem v Brně v rámci řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu ztratila právní předchůdkyně oprávněné osoby majetek ve smyslu § 1 odst. 1 písm. e) dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. jako osoba německé národnosti, a to bez ohledu na státní příslušnost. Krajský soud v Brně ve svém návrhu uvedl, že k tomu, aby navrhovatel ve správním řízení a v řízení před obecným soudem mohl být považován za oprávněnou osobu podle § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb., musela by jeho právní předchůdkyně mimo jiné nabýt zpět státní občanství podle zákona č. 194/1949 Sb. nebo zákona č. 34/1953 Sb., pokud se tak již nestalo ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. V této souvislosti upozornil na skutečnost, že zpětnému nabytí občanství by mělo logicky vždy předcházet pozbytí zpětně nabývaného občanství, přičemž lze dospět k závěru, že státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, který nepozbyl občanství (a nenabyl je tudíž ani zpět), by neměl být považován ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. za oprávněnou osobu.

Krajský soud v Brně odmítá takovou možnost výkladu napadeného ustanovení zákona č. 243/1992 Sb., podle níž podmínka zpětného nabytí občanství je splněna i v případech, kdy oprávněná osoba nenabyla zpět státní občanství, a to například z toho důvodu, že u ní k pozbytí občanství vůbec nedošlo. Podle názoru soudu by takový výklad znamenal negaci zákonné

Nahrávám...
Nahrávám...