dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 27/1996 SbNU, sv.5, K otázce rozhodovací pravomoci podle dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 27

IV. ÚS 259/95

K otázce rozhodovací pravomoci podle dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků

Dekret prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, svěřil veškerou rozhodovací pravomoc ve věcech znárodnění v uvedeném oboru výlučně do rukou ministra (§ 1 odst. 3, 4, § 4 odst. 5, § 7 odst. 6, § 10 odst. 1). Tomu, že tato výlučná pravomoc ministra byla dána i při rozhodování o rozsahu znárodnění, nasvědčuje také pozdější novelizace citovaného dekretu zákonem č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a jiných podniků, výslovně stanovícím v čl. II. sub. 14 (§ 4 odst. 7), že o rozsahu znárodnění podle odstavců 2 až 5 rozhoduje ministr průmyslu. Pokud tedy výměr, jímž byl vymezen rozsah znárodnění, byl sice vydán ministerstvem průmyslu, nicméně nikoli ministryní průmyslu, ale někým, jehož podpis je ve výměru označen jako nečitelný, byl znárodňovací proces dovršen v rozporu s tehdy platnými předpisy.

Nález

Ústavního soudu České republiky (IV. senátu) ze dne 4. dubna 1996 sp. zn. IV. ÚS 259/95 ve věci ústavních stížností B.S. proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze 7. 8. 1995 sp. zn. 29 Ca 296/94 a 29 Ca 297/94 o určení vlastnického práva.

I. Výrok

Rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 1995 čj. 29 Ca 296/94-36 a 29 Ca 297/94-37 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ve včas podaných a obsáhle zdůvodněných ústavních stížnostech proti shora uvedeným rozsudkům Krajského soudu v Brně, potvrzujícím rozhodnutí Magistrátu města Brna - pozemkového úřadu - ze dne 22. 8. 1994 čj. 3239/92-NRb) a čj. 3239/92/c)-NR o tom, že stěžovatelka není vlastnicí nemovitostí, ve výroku rozhodnutí správních orgánů blíže označených, stěžovatelka v podstatě uvádí, že jí uplatněný nárok na vydání předmětných nemovitostí měl být posuzován podle zákona České národní rady č. 243/1992 Sb. Její zemřelý manžel P. K. byl totiž výměrem vydaným bývalým ÚNV v Brně dne 18. 8. 1947, prohlášen za osobu německé národnosti, a tím všechen jeho majetek zemědělského charakteru, tedy i nárokované nemovitosti propadl státu konfiskací podle dekretu č. 12/1945 Sb. Předmětem znárodnění podle dekretu č. 100/1945 Sb. byl tedy již majetek ve vlastnictví státu, neboť účinky konfiskace nastávaly přímo dnem nabytí účinnosti dekretu č. 12/1945 Sb. Jak znárodněním, tak i konfiskací, byla kromě jiného porušena základní lidská práva a svobody, zakotvená v článcích 2, 3 odst. 1, 11 odst. 1, 2 a 4 Listiny základních práv a svobod. Napadenými rozsudky bylo také porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu, zakotvené v článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ze všech uvedených důvodů proto stěžovatelka navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.

Účastník řízení Krajský soud v Brně ve vyjádřeních ze dne 26. 2. 1996 a 28. 2. 1996 v podstatě poukázal na odůvodnění napadených rozhodnutí s tím, že tvrzení stěžovatelky, že soud zasáhl

Nahrávám...
Nahrávám...