dnes je 5.7.2022

Input:

Nález 33/1997 SbNU, sv.7, K postavení Ústavního soudu vůči obecným soudům v ústavním systému České republiky

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, nález č. 33

I. ÚS 194/96

K postavení Ústavního soudu vůči obecným soudům v ústavním systému České republiky

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil (např. ve věcech I. ÚS 68/93, I. ÚS 108/93, II. ÚS 45/94, II. ÚS 92/95), že není třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, že není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným (čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pravomoc Ústavního soudu je vázána na zjištění, zda zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno ústavně zaručené základní právo nebo svoboda [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 25. března 1997 sp. zn. I. ÚS 194/96 ve věci ústavní stížnosti B.Z. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 4.4. 1996 sp. zn. 26 Ca 254/95 o vydání nemovitostí.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4.4. 1996 č. j. 26 Ca 254/95-25 a proti rozhodnutí Okresního úřadu v Karlových Varech - pozemkového úřadu ze dne 5. 9. 1995 č. j. PÚ 1367/95-203 a navrhl jejich zrušení.

Pozemkový úřad podle ust. § 9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), rozhodl, že navrhovateli - stěžovateli - nebudou vydány nemovitosti, které jsou zapsány v zemských knihách, knihovní vložce č. 487 k.ú. D., V., J.,Z. a v pozemkové knize, knihovní vložce č. 1036, 1073, 1074, 1078, 1229, 1285, 1896, 2003, k.ú. D., knihovní vložce č. 45, 47, 48, k.ú. J., a knihovní vložce č. 161 a 166, k.ú. Z., na které navrhovatel uplatnil nárok, a že za tyto nemovitosti nebude poskytnuta náhrada podle § 14 až 16 zákona. Pozemkový úřad své rozhodnutí odůvodnil tím, že předmětné nemovitosti byly zkonfiskovány podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. původnímu vlastníku, jenž nesplňuje podmínky ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 93/1992 Sb., neboť v době úmrtí nebyl československým státním občanem a nebydlel na úze mí České republiky. Ustanovení § 2 odst. 2 citovaného zákona nevyhovuje ani „uplatňovatel nároku“ (stěžovatel), protože v době uplatnění nároku, tj. k 1. 12. 1992, nebydlel trvale na území České republiky.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel opravný prostředek, v němž namítal, že rozhodnutí vychází z nesprávného posouzení věci, které spočívá především v nesprávném určení času přechodu předmětného majetku do vlastnictví státu. Nárok na vydání nemovitostí prý neuplatňoval podle zákona č. 243/1992 Sb., protože předmětný majetek nepřešel na stát v období do roku 1948, neboť neproběhlo konfiskační řízení a nebyla vydána žádná vyhláška o konfiskaci tohoto majetku podle dekretu č. 12/1945 Sb. Stěžovatel dále tvrdil, že požadovaný majetek přešel na stát až na základě rozhodnutí podle zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, kterým bylo zřízeno vojenské výcvikové středisko D., což dovozoval ze sdělení Ubytovací a stavební správy Plzeň ze dne 15. 1.

Nahrávám...
Nahrávám...