dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 34/2007 SbNU, sv.44, K výkonu trestního rozsudku cizího státu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 44, nález č. 34

I. ÚS 601/04

K výkonu trestního rozsudku cizího státu

1. Ústřední zásadou pro rozhodování soudu o výkonu trestního rozsudku cizího státu (na základě mezinárodních dohod) je taková změna podmínek výkonu trestu, která ve výsledku nesmí vést k celkovému zhoršení postavení odsouzeného. Tento institut výkonu trestního rozsudku cizího státu je především projevem snahy společnosti zmírnit nepříznivé dopady spojené s výkonem trestu v zahraničí, někdy v prostředí kulturně a sociálně odlišném od podmínek evropských. Legitimním cílem zákonodárce je ochrana vlastních občanů před tímto negativním působením nastupujícím nad rámec účinků, jež jsou určitému druhu trestu vlastní z jeho samotné podstaty. Účelem takového postupu státu, který umožní výkon cizího trestního rozsudku na svém území, je tak především humanitární působení vůči odsouzenému s cílem odstranit přemíru negativních vlivů na odsouzeného, a to na jeho vlastní žádost, nikoliv však snížení trestu, zvláště když je zachování výměry trestu výslovnou podmínkou předávajícího státu.

2. Ústavní soud zdůrazňuje, že krutost a nelidskost zacházení či trestu není možné poměřovat podle předem daných měřítek, ale vždy s důkladným zvážením všech okolností případu. Obecně však lze mít za to, že nelidské a kruté zacházení či trest jsou vždy souhrou různých činitelů vyúsťujících v intenzivní fyzické a psychické strádání jedince. Samotný výkon byť dlouhodobého trestu odnětí svobody, pokud probíhá v prostředí respektujícím lidskou důstojnost, však sám o sobě není zacházením krutým či nelidským, jestliže není provázen dalšími závažnými (objektivními) nedostatky ve způsobu výkonu takového trestu, jak je v civilizovaném světě standardizován, či závažnými zdravotními a psychickými problémy na straně vězně.

3. Orgán, který rozhoduje o výkonu rozsudku, se nedostává, při výslovném zachování výlučné soudní pravomoci státu předávajícího pachatele k výkonu trestu, do postavení stejného jako soudní orgán, který trest uložil. O námitkách směřujících ve své podstatě proti odsuzujícím thajským rozhodnutím tak české orgány nemohou rozhodnout, neboť by se Česká republika dostala do kolize nejen s principem pacta sunt servanda, ale i s principem good faith, které jsou základním kamenem mezinárodního smluvního práva a jejichž důležitost je umocněna ještě tím, že jsou vtěleny do preambule Charty OSN. Princip dobré víry je základním interpretačním pravidlem při výkladu textu mezinárodních závazků. Ty musí být vykládány v dobré víře s přihlédnutím k celému kontextu smlouvy a ve světle jejího cíle a účelu, pro které byla uzavřena. Cílem a účelem Dohody uzavřené mezi Thajským královstvím a Českou republikou bylo přivést stěžovatele na jeho vlastní žádost do domácího prostředí, blíže k jeho rodině a přátelům, a umožnit mu vykonat to, co mu z trestu ještě zbývá, doma ve své vlasti. V tomto světle proto neobstojí požadavek stěžovatele, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí českých obecných soudů a propustil stěžovatele na svobodu. Pokud by Ústavní soud vyhověl požadavku stěžovatele, porušil by tím nejen čl. 1 odst. 1 a odst. 2 Ústavy České republiky, ale i

Nahrávám...
Nahrávám...