dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 35/2002 SbNU, sv.25, K vázanosti soudu prvního stupně právním názorem odvolacího soudu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 35

I. ÚS 615/01

K vázanosti soudu prvního stupně právním názorem odvolacího soudu

Ústavní soud není oprávněn rozhodovat o vině a trestu, neboť takové posuzování náleží v trestním řízení výhradně obecným soudům. Ústavní soud je však oprávněn posoudit, zda napadenými rozhodnutími obecných soudů nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

Koncepce trestního soudnictví v České republice vychází z principu dvojinstančnosti, přičemž odvolací soud je oprávněn vyslovit vůči soudu prvního stupně závazný právní názor a je oprávněn rovněž tomuto soudu nařídit provést úkony a doplnění, které soud prvního stupně je povinen provést (§ 264 odst. 1 trestního řádu). Nerespektování právního názoru nebo pokynů odvolacího soudu znamená porušení zmíněného principu dvojinstančnosti soudního rozhodování a ve svých důsledcích zatěžuje vydaná rozhodnutí vadou dosahující ústavněprávní intenzity.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 20. března 2002 sp. zn. I. ÚS 615/01 ve věci ústavní stížnosti P. V. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 16. 8. 2000 sp. zn. 4 To 381/98, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Lounech z 16. 12. 1999 sp. zn. 2 T 385/96, podle něhož se stěžovatel dopustil trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 224 odst. 2 trestního zákona a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem.

I. Výrok

Rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 12. 1999 sp. zn. 2 T 385/96 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 8. 2000 sp. zn. 4 To 381/98 se zrušují.

II. Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 16. 12. 1999 sp. zn. 2 T 385/96 shledal Okresní soud v Lounech stěžovatele vinným, že dne 16. 6. 1995 jako řidič osobního automobilu na rovném úseku vozovky z nezjištěných příčin vjel vlevo do protisměrného jízdního pruhu, kde se střetl s protijedoucím vozidlem řízeným S. H. (dále jen „poškozený“), jemuž tím vznikla těžká újma na zdraví, a jeho manželka K. H. utrpěla lehké zranění. Tím se prý stěžovatel dopustil trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 224 odst. 2 trestního zákona a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců.

Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením stěžovatelovo odvolání proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Lounech zamítl.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že uvedenému rozsudku Okresního soudu v Lounech předcházel rozsudek téhož soudu ve stejné věci ze dne 16. 4. 1998, který však Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 9. 1998 sp. zn. 4 To 381/98 zrušil pro podstatné vady řízení spočívající v tom, že okresní soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem, který stěžovatel předložil. Proto prý krajský soud okresnímu soudu nařídil provést důkaz předložený stěžovatelem, tedy předvolat zpracovatele posudku Ing. Š., řádně jej poučit podle § 106 trestního řádu a vyslechnout jej. Okresní soud však údajně porušil § 264 trestního řádu, neboť odvolacím soudem nařízené doplnění dokazování neprovedl a předmětný znalecký posudek pouze

Nahrávám...
Nahrávám...