dnes je 2.12.2022

Input:

Nález 37/2001 SbNU, sv.21, Ke státnímu občanství České a Slovenské Federativní Republiky (České republiky) jakožto podmínce pro uplatnění restitučního nároku podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 21, nález č. 37

I. ÚS 157/98

Ke státnímu občanství České a Slovenské Federativní Republiky (České republiky) jakožto podmínce pro uplatnění restitučního nároku podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů

Pokud zákon č. 88/1990 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o nabývání a pozbývání československého státního občanství, umožňoval v čl. II bodu 2 písm. a), aby se v případě občana, který svého státního občanství pozbyl rozhodnutím o jeho odnětí (a podal do 31. 12. 1993 u příslušného orgánu žádost, v níž projevil vůli, že chce tímto občanem zůstat), „mělo za to“, že nepřestal být československým státním občanem, pak nebylo možné vztáhnout tyto účinky i na případy, kdy občan své občanství pozbyl jinak. Bylo to vyloučeno i proto, že pro osoby propuštěné ze státního svazku platí speciální úprava čl. II bodu 3 písm. a) tohoto zákona, podle které je těmto osobám na jejich žádost státní občanství udělováno, avšak bez právní fikce jeho nepřetržitého trvání.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 27. února 2001 sp. zn. I. ÚS 157/98 ve věci ústavní stížnosti F. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 8. 1. 1998 sp. zn. 20 Co 513/97, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 z 19. 11. 1996 sp. zn. 27 C 184/95 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby na vydání ideální šestnáctiny nemovitosti.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. 11. 1996 sp. zn. 27 C 184/95 zamítl žalobu stěžovatele (žalobce) F. K. s návrhem, „aby byl žalovaný“ (první žalovaný B. H., a. s., a druhý žalovaný B. p., s. p. v likvidaci) povinen vydat žalobci jednu ideální šestnáctinu nemovitosti, a to domu č. p. 1375 se stavební parcelou 654 v k. ú. N. M., obec P., zapsané na listu vlastnictví č. 754, a současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému náklady právního zastoupení ve výši 2 380 Kč na účet JUDr. T. H. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Podle závěru Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobce, který byl jediným testamentárním dědicem po zemřelé občance SRN H. M., roz. Z., provdané E., jemuž bylo uděleno státní občanství České republiky až dnem 8. 9. 1993 a jenž se s odkazem na § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 7. 1994 č. 164/1994 Sb., jako oprávněná osoba domáhal vydání předmětné nemovitosti, nesplňoval ke dni 1. 10. 1991 zákonnou podmínku státního občanství České a Slovenské Federativní Republiky, resp. České republiky, a nebyl tudíž osobou oprávněnou. Oprávněnou osobou podle § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění před vydáním uvedeného nálezu Ústavního soudu, byla fyzická osoba, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v § 6 zákona, pokud splňovala podmínku státního občanství České a Slovenské Federativní Republiky, resp. České republiky, a podmínku trvalého pobytu na jejím území. Stejné podmínky

Nahrávám...
Nahrávám...