dnes je 7.10.2022

Input:

Nález 44/2001 SbNU, sv.21, K plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické nebo fyzické osoby vlastními zaměstnanci

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 21, nález č. 44

II. ÚS 304/98

K plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické nebo fyzické osoby vlastními zaměstnanci

Skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se účastník řízení neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k vyhovění ústavní stížnosti a nelze z toho důvodu argumentovat porušením účastníkových ústavních záruk. Ústavní soud by mohl zasáhnout pouze v případě, že by interpretace zákonných pojmů obecnými soudy byla tak extenzivní, že by zasáhla do některého ústavně garantovaného základního práva.

Nelze přisvědčit výkladu, že mezi běžné úkoly vyplývající z provozování čerpacích stanic nepatří i samotný prodej pohonných hmot, když nájemce prodává pohonné hmoty, které jsou až do okamžiku prodeje vlastnictvím pronajimatele, jménem a na účet pronajimatele. Je tedy zřejmé, že prodej pohonných hmot je v případě provozovatele (pronajimatele) čerpacích stanic úkolem hlavním a běžným, a bylo tudíž namístě vztáhnout na provozovatele povinnost vyplývající pro zaměstnavatele z § 1 odst. 4 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 14. března 2001 sp. zn. II. ÚS 304/98 ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti B., a. s., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 28. 4. 1998 sp. zn. 7 A 170/95, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí z 25. 8. 1995 č. j. 44/601/24123 o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce pro Prahu 8 z 28. 6. 1995 č. j. ÚP 8/568/95/kon., kterým byla stěžovatelce uložena pokuta za porušení § 1 odst. 4 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, spočívajícího v pronajímání čerpacích stanic osobám samostatně výdělečně činným.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 28. 4. 1998 sp. zn. 7 A 170/95, Ministerstva práce a sociálních věcí z 25. 8. 1995 č. j. 44/601/24123 a Úřadu práce pro Prahu 8 z 28. 6. 1995 č. j. ÚP 8/568/95/kon., která aplikací § 1 odst. 4 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb., (dále též „zákon o zaměstnanosti“), porušují podle stěžovatelčina názoru její právo na podnikání podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) stejně jako právo zaručené čl. 6 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (dále jen „Pakt“). Stěžovatelka rovněž v souvislosti s použitím § 1 odst. 4 zákona o zaměstnanosti upozorňuje na omezování principu smluvní volnosti, což je v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny, který stanoví, že při stanovování mezí základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka je obchodní společností podnikající v oblasti prodeje pohonných hmot, která disponuje rozsáhlou sítí čerpacích stanic. Tyto čerpací stanice jsou na základě dvoustranných smluv pronajímány samostatně podnikajícím subjektům, od stěžovatelky

Nahrávám...
Nahrávám...