dnes je 29.11.2022

Input:

Nález 5/2002 SbNU, sv.25, K právu účastníků řízení vyjádřit se k právnímu názoru odvolacího soudu odlišnému od právního názoru soudu prvního stupně

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 5

I. ÚS 336/99

K právu účastníků řízení vyjádřit se k právnímu názoru odvolacího soudu odlišnému od právního názoru soudu prvního stupně

Pokud odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z jiného důvodu, než z jakého byla žaloba soudem prvního stupně zamítnuta - aniž by před vydáním potvrzujícího rozsudku seznámil účastníky řízení se svým právním názorem odlišným od právního názoru soudu prvního stupně a umožnil jim se k němu vyjádřit - v podstatě porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, a tím ve svých důsledcích zasáhl do stěžovatelova práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (viz také nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 218/95, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 9. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 1997, str. 381). Ústavní soud již vícekrát zdůrazňoval povinnost obecných soudů interpretovat jednotlivá ustanovení občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod, které „prozařují“ celým právním řádem. Podle jeho názoru nejsou-li podle § 221 odst. 1 o. s. ř. podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí soudu, odvolací soud je zruší. Odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozhodnutí potvrdí, je-li věcně správné (věcnou správností se přitom rozumí správnost skutkových zjištění a správnost právního posouzení). Změna právního náhledu odvolacího soudu je proto důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, kdy se z ústavněprávního hlediska účastníkům řízení otevírá možnost uplatnění práva vyjádřit se k němu, případně předložit nové důkazy (viz také nálezy sp. zn. III. ÚS 139/98, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 12. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 1999, str. 93; sp. zn. III. ÚS 257/98, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 13. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 2000, str. 65).

V případě potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu, který byl opřen o jiný důvod, než byl důvod zamítnutí žaloby soudem prvního stupně, se v konkrétním případě jednalo o překvapivé rozhodnutí, které vedlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 15. ledna 2002 sp. zn. I. ÚS 336/99 ve znění opravného usnesení ze dne 22. října 2002 ve věci ústavní stížnosti T. K. proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 26. 1. 1999 sp. zn. 25 Co 456/98 a proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku z 5. 5. 1998 sp. zn. 12 C 1121/95 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby na určení povinnosti žalovaným uzavřít s ním dohodu o vydání nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 1999 č. j. 25 Co 456/98-105 se zrušuje.

Návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. 5. 1998 č. j. 12 C 1121/95-80 se zamítá.

II. Odůvodnění

Rozsudkem ze dne 5. 5. 1998 č. j. 12 C 1121/95-80 rozhodl Okresní soud v Mělníku k návrhu žalobce T. K. (dále jen „stěžovatel“) proti žalovaným SBD v K.

Nahrávám...
Nahrávám...