dnes je 29.11.2022

Input:

Nález 50/2001 SbNU, sv.21, K naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěryK prohlášení obviněného, že trvá na projednání věci, v níž bylo trestní řízení zastaveno

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 21, nález č. 50

III. ÚS 502/2000

K naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry
K prohlášení obviněného, že trvá na projednání věci, v níž bylo trestní řízení zastaveno

Esenciálním znakem skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, tak jak je popsána v trestním zákoně, je nezbytná přítomnost úmyslného jednání jako formy zavinění (§ 4 trestního zákona). V naznačeném směru ostatně nelze než odkázat na ustálenou rozhodovací praxi obecných soudů, z níž plyne, že závěr o zavinění pachatele musí být vždy prokázán výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Závěr o tom, že je tu zavinění podle trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento právní závěr se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu plynoucích z provedeného dokazování.

Smyslem prohlášení podle § 11 odst. 2 trestního řádu je dát obviněnému možnost, aby mohl pokračovat v trestním řízení a docílit jiného rozhodnutí (zejména zprošťujícího rozsudku), a tím takto své plné rehabilitace.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 22. března 2001 sp. zn. III. ÚS 502/2000 ve věci ústavní stížnosti J. H. proti usnesení Městského soudu v Praze z 22. 6. 2000 sp. zn. 8 To 291/2000, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 z 27. 3. 2000 sp. zn. 3 T 101/99, kterým byl stěžovatel byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 trestního zákona, ale podle § 227 trestního řádu mu nebyl uložen trest.

I. Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 8 To 291/2000-109 ze dne 22. 6. 2000 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 3 T 101/99-92 ze dne 27. 3. 2000 se zrušují.

II. Odůvodnění

Svým návrhem ze dne 18. 8. 2000 na zahájení řízení o ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze č. j. 8 To 291/2000-109 ze dne 22. 6. 2000 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 3 T 101/99-92 ze dne 27. 3. 2000 s tím, že oběma rozhodnutími byla zasažena jeho ústavně zaručená základní práva obsažená v čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, který si Ústavní soud vyžádal, také zjistil, že navrhovatel byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 trestního zákona (dále jen „tr. zák.“), trest mu však uložen nebyl vzhledem k užití § 227 trestního řádu (dále jen „tr. ř.“). Skutkově šlo (ve skutečnosti) o to, že navrhovatel uzavřel leasingovou smlouvu se společností P., a. s., jejímž předmětem byl počítač zn. Pentium 75, přičemž podmínky uvedené smlouvy nesplnil (tj. nezaplatil sjednanou částku a nevrátil ani počítač). Jeho jednání bylo však (zejména s ohledem na konečnou výši způsobené škody) podřazeno pod amnestii prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 [čl. I písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky č. 20/1998 Sb., o amnestii], a proto nalézací soud poté, co shledal, že navrhovatel spáchal trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., rozhodl tak, že s ohledem na uvedené okolnosti trestní stíhání

Nahrávám...
Nahrávám...