dnes je 1.12.2022

Input:

Nález 56/1997 SbNU, sv.8, K možnosti omezení nedotknutelnosti osoby a osobní svobody jen v případech stanovených zákonem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, nález č. 56

I. ÚS 137/96

K možnosti omezení nedotknutelnosti osoby a osobní svobody jen v případech stanovených zákonem

Postupovali-li policisté při dodání odsouzeného do výkonu trestu v souladu s trestním řádem a zákonem č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, nedošlo k porušení čl. 7 a čl. 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 9 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 15. května 1997 sp. zn. I. ÚS 137/96 ve věci ústavní stížnosti F.Š. proti rozsudku Okresního soudu v Písku z 28. 11. 1995 sp. zn. 1 T 89/95 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 29. 2. 1996 sp. zn. 4 To 66/96 o odsouzení za trestný čin ublížení na zdraví a za trestný čin útoku na veřejného činitele.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Trestním příkazem Okresního soudu v Písku ze dne 6. 4. 1995 č. j. 1 T 89/95-42 byl stěžovatel uznán vinným tím, že dne 8. 1. 1995 v místě svého bydliště fyzicky napadl páskovým vratovým pantem příslušníka Policie České republiky B.H., jenž prováděl na základě příkazu Okresního soudu v Písku sp. zn. 1 T 153/94 služební zákrok k dodání stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody. V důsledku tohoto fyzického napadení B.H. utrpěl tržnou ránu na hlavě dlouhou 7 cm a pohmoždění levého předloktí s pracovní neschopností od 9. 1. do 31. 1. 1995. Tímto činem se stěžovatel dopustil trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. b) trestního zákona a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Proti tomuto trestnímu příkazu podali stěžovatel i okresní státní zástupce odpor.

Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 28. 11. 1995 sp. zn. 1 T 89/95 byl stěžovatel shledán vinným výše popsaným skutkem a byl odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví podle ustanovení § 221 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců nepodmíněně. V odůvodnění svého rozsudku soud uvedl, že vycházel z provedeného dokazování, zejména z výpovědí svědků a ze znaleckých posudků. Došel k závěru, že policista B.H. nepostupoval zcela v souladu se zákonem č. 283/1991 Sb., o Policii ČR (§ 6 odst. 2), neboť při provádění služebního zákroku stěžovatele nepoučil o jeho právech, ale pouze mu sdělil, že s ním potřebuje něco projednat a že si má vzít s sebou občanský průkaz. Neuvedl tedy důvod své návštěvy, tj. dodání do výkonu trestu, byť si jej stěžovatel mohl dovodit, neboť věděl, že má vykonat trest odnětí svobody a měl zkušenosti z dřívějších odsouzení obdobné. Soud rovněž odkázal na ustanovení § 83c odst. 2 trestního řádu, podle něhož si „může policie vyžádat vstup do obydlí, pokud má příkaz k předvedení či dodání do výkonu trestu určité osoby, ale musí šetřit práva této osoby v tom, že ji musí poučit a uvést, proč je předváděna či dodávána do výkonu trestu“, což se však v tomto případě nestalo. Proto soud dospěl k závěru, že nebyla vyvrácena stěžovatelova obhajoba, že se „nemohl důvodně domnívat, že jej policie hledá ve služební věci“, takže

Nahrávám...
Nahrávám...