dnes je 27.11.2022

Input:

Nález 56/1998 SbNU, sv.11, K § 23 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 11, nález č. 56

IV. ÚS 36/97

K § 23 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ustanovení § 23 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je ve vztahu k osobám, na něž dopadá, ustanovením zvláštním, nevychází z tzv. restituční posloupnosti podle § 4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a lze je aplikovat pouze na případy, kdy v minulosti nedošlo k zániku vlastnického práva k nemovitostem. Jeho použití je tedy možné jen v případech, kdy nemovitosti byly předmětem užívání tehdejších socialistických organizací podle zvláštních předpisů.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 14. května 1998 sp. zn. IV. ÚS 36/97 ve věci ústavní stížnosti ing. B. P. a J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 22. 10. 1996 sp. zn. 22 Co 450/96, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze 17. 1. 1996 sp. zn. 5 C 421/91 o zamítnutí návrhu na zaplacení náhrady za znehodnocené a odstraněné zemědělské hospodářské stavby.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 450/96 ze dne 22. 10. 1996 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Stěžovatelky se svou včas podanou ústavní stížností domáhají s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 450/96 ze dne 22. 10. 1996, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 5 C 421/91 ze dne 17. 1. 1996, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelek, jímž se domáhaly na žalovaném Zemědělském družstvu L. se sídlem v L. zaplacení částky 26 836 Kč za zdevastovanou stodolu a chlév a náhrady škody vzniklé zbouráním kolen ve výši 43 955 Kč. Stěžovatelky jsou toho názoru, že jejich základní právo zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny bylo kráceno v důsledku nesprávného výkladu ustanovení § 23 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“).

Z připojeného spisu Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 5 C 421/91 bylo zjištěno, že soud I. stupně v odůvodnění svého zamítavého rozsudku odkázal na ustanovení § 23 odst. 1 zákona o půdě, podle něhož má právo na náhradu podle § 14 a § 16 zákona o půdě i původní vlastník obytné nebo hospodářské budovy, která byla znehodnocena v době užívání organizací podle zvláštních předpisů, a že podle jeho názoru jde jen o právo původního vlastníka obytné nebo hospodářské budovy, která byla odstraněna nebo znehodnocena. Další subjekty zde uvedeny nejsou a vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že stěžovatelky nejsou původními vlastnicemi hospodářských budov, za jejichž znehodnocení a odstranění požadují náhradu podle uvedeného ustanovení, žalobu zamítl. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 450/96 ze dne 22. 10. 1996. Krajský soud jako soud II. stupně, v podstatě ve shodě se soudem I. stupně, jak plyne z odůvodnění jeho

Nahrávám...
Nahrávám...