dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 57/1999 SbNU, sv.14, K trestu vyhoštění podle § 57 trestního zákona v souvislosti s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 57

II. ÚS 178/98

K trestu vyhoštění podle § 57 trestního zákona v souvislosti s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Právo na respektování soukromého a rodinného života zakotvené v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podléhá omezení podle odstavce 2 tohoto článku. Smyslem této úpravy je zajistit rovnováhu mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Ústavní soud proto zkoumal, zda vyhoštění stěžovatele splňuje podmínky čl. 8 odst. 2, tj. zda k uložení trestu vyhoštění došlo v souladu se zákonem, zda bylo nezbytné v demokratické společnosti k dosažení některého z oprávněných cílů, a konečně zda je i přiměřené sledovanému přípustnému cíli, a dospěl k závěru, že jakkoliv je předcházení zločinnosti vyhoštěním oprávněným, tedy přípustným cílem nezbytným v každé demokratické společnosti, nelze konstatovat naplnění požadavku přiměřenosti tam, kde došlo k uložení maximálního trestu, tj. trestu vyhoštění na dobu neurčitou, bez časového omezení, jinými slovy navždy, aniž byla zkoumána, jak ukládá § 57 trestního zákona, možnost nápravy pachatele. Ústavní soud má totiž za to, že maximální trest vyhoštění, tj. navždy, se spíše váže k pachateli, jehož náprava možná není. Pokud se rozhodnutí soudu ani řízení mu předcházející možností nápravy stěžovatele nijak nezabývalo, bylo vydáno v rozporu se zákonem, konkrétně § 57 trestního zákona. Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než je z důvodu porušení čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve výroku o trestu vyhoštění zrušit.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 21. dubna 1999 sp. zn. II. ÚS 178/98 ve věci ústavní stížnosti E. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí na Labem z 19. 2. 1998 sp. zn. 5 To 52/98 o vyhoštění z území republiky na dobu neurčitou.

I. Výrok

1. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 2. 1998 č. j. 5 To 52/98-216 se ve výroku o uložení trestu vyhoštění stěžovateli zrušuje.

2. Návrh stěžovatele na zrušení ustanovení § 139 odst. 1 písm. a) zák. č. 141/1961 Sb. se odmítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se svým návrhem domáhal jednak zrušení § 139 odst. 1 písm. a) trestního řádu (dále jen „tr.ř.“), dle kterého rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, nabývá právní moci vyhlášením, a tam, kde není třeba vyhlášení, okamžikem, kdy bylo učiněno, s odůvodněním, že vzhledem k úpravě, obsažené v zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, resp. 60denní lhůtě pro podání ústavní stížnosti a praxi soudů, které nerespektují 5denní lhůtu pro písemné vyhotovení rozhodnutí upravenou v § 129 tr.ř., mnohdy lhůta pro podání ústavní stížnosti uplyne, aniž by obžalovanému bylo známo rozhodnutí, proti němuž se hodlá bránit z důvodu porušení základních lidských práv. Dále se domáhal, s odvoláním na porušení čl. 9, 16, 27 a 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 8 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 2. 1998 č. j. 5 To

Nahrávám...
Nahrávám...