dnes je 27.11.2022

Input:

Nález 68/1999 SbNU, sv.14, K povinnosti Nejvyššího soudu v řízení o stížnosti pro porušení zákona odůvodnit výrok rozsudku vyslovujícího, že zákon byl porušen ve prospěch či neprospěch obviněného

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 68

IV. ÚS 120/99

K povinnosti Nejvyššího soudu v řízení o stížnosti pro porušení zákona odůvodnit výrok rozsudku vyslovujícího, že zákon byl porušen ve prospěch či neprospěch obviněného

Ačkoli zástupce stěžovatele v řízení o stížnosti pro porušení zákona výslovně poukazoval na to, že napadeným rozhodnutím byl zákon porušen výlučně v neprospěch stěžovatele, ponechal Nejvyšší soud tuto jeho námitku zcela bez povšimnutí, a otázkou, zda a v jakém směru byl zákon porušen ve prospěch stěžovatele se, stejně jako ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona, vůbec nezabýval. Ústavní soud sdílí sice v tomto směru soudní judikaturu, stejně jako stanovisko právní teorie, že pokud to přichází v úvahu, je vždy třeba také vyslovit, zda zákon byl porušen ve prospěch či neprospěch obviněného (§ 268 trestního řádu), nicméně nemůže pominout tu základní skutečnost, že také výrok vyslovující, že zákon byl porušen ve prospěch či neprospěch obviněného, musí být odůvodněn [§ 120 odst. 1 písm. d) trestního řádu]. Postrádá-li rozsudek toto odůvodnění, je v tomto bodě nepřezkoumatelný.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 5. května 1999 sp. zn. IV. ÚS 120/99 ve věci ústavní stížnosti J. Ch. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 18. 2. 1999 sp. zn. 9 Tz 179/98 vyslovujícímu, že usnesením Nejvyššího soudu z 10. 9. 1998 sp. zn. 4 Tz 102/98 o vyloučení soudců z vykonávání úkonů v řízení o stížnosti pro porušení zákona byl porušen zákon ve prospěch i neprospěch obviněného.

I. Výrok

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 2. 1999 č. j. 9 Tz 179/98-16 se ve výrokové části vymezené slovy „prospěch i“ zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 1999 č. j. 9 Tz 179/98-16 stěžovatel uvádí, že napadená část výroku tohoto rozsudku ve znění - zákon byl v ustanovení § 30 odst. 1 trestního řádu porušen ve prospěch stěžovatele - nemá žádné opodstatnění a není ničím zdůvodněna, ale ve skutečnosti představuje porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Navíc by rozsudek Nejvyššího soudu v napadené výrokové části měl dopad i v řízení o odškodnění, když orgán vyřizující stěžovatelovo odškodnění by musel brát v úvahu, že z porušení zákona měl stěžovatel nezákonný prospěch. Stěžovatel proto navrhuje vydání nálezu zrušujícího ve výroku citovaného rozsudku Nejvyššího soudu slova „prospěch i“.

Nejvyšší soud ve svém vyjádření navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, neboť podle jeho názoru v praxi se vyskytují i případy, kdy nelze objektivně zjistit, zda zákon byl porušen ve prospěch nebo v neprospěch obviněného, resp. oba tyto způsoby porušení zákona se vzájemně prolínají, jak tomu bylo i ve věci vyloučení soudců Nejvyššího soudu. Odnětí zákonných soudců se sice obecně jeví jako porušení zákona i Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) v neprospěch obviněného, ale praktický dopad prospívá obviněnému,

Nahrávám...
Nahrávám...