dnes je 7.10.2022

Input:

Nález 69/2003 SbNU, sv.30, K dokazování v trestním řízeníK právu na spravedlivý proces

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 69

III. ÚS 623/2000

K dokazování v trestním řízení
K právu na spravedlivý proces

Právo na spravedlivý proces je podle názoru Ústavního soudu limitem práva na řádný zákonný proces v tom významu, že ne každá nezákonnost rovná se nespravedlivosti a neústavnosti, ale pouze taková, která vede za uvedených předpokladů k vině obviněného. Také sama zákonnost limituje spravedlivost procesu tím, že nezákonný proces jeho spravedlivost přinejmenším ohrožuje, zejména tak, že nemůže vést ke spravedlivému potrestání pachatele [§ 1 trestního řádu (dále jen „tr. ř.“)]. Základem takovéhoto potrestání musí být skutkový stav věci zjištěný bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Případné nezákonnosti nelze omluvit účelovým konstatováním, že celková spravedlivost procesu byla přece zachována, a tím snad byl garantován i spravedlivý trest. Nezákonný proces nemůže přispět k rozhodnutí o oprávněnosti trestního obvinění proti konkrétní osobě, resp. není s to tuto oprávněnost náležitě garantovat.

Proto rámcem spravedlivého procesu může být jedině proces vedený zákonným způsobem. Zákonnost, poněkud schematicky vyjádřeno, je tu formou trestního řízení, spravedlivost pak žádoucí kvalitou (obsahu) trestního řízení.

Pochybení na úrovni jednoduchého práva zatěžující rozhodnutí obecného soudu a řízení mu předcházející proto dosahují podle názoru Ústavního soudu do ústavní roviny v těchto směrech.

Porušení zásady zákonnosti trestního procesu zakotvené v § 2 odst. 1 tr. ř. se promítá do ustanovení čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“); tomu na úrovni Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) odpovídá čl. 6 odst. 2, jakož i čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“), kde se hovoří o nutnosti prokázání viny zákonným způsobem.

Porušení zásady presumpce neviny coby jedné z garancí spravedlivého trestního řízení v § 2 odst. 2 tr. ř. dosahuje na čl. 40 odst. 2 Listiny, jakož i na čl. 6 odst. 2 Úmluvy a čl. 14 odst. 2 Paktu. Touto cestou se dostává i k právu na spravedlivý proces, jinak garantovaný v čl. 37 a 38 Listiny, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a v čl. 14 odst. 1 Paktu. To samé by bylo možno konstatovat o zásadě zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností obsažené v § 2 odst. 5 tr. ř.

Zásada volného hodnocení důkazů, jak o ní hovoří § 2 odst. 6 tr. ř., mimo jiné znamená, že hodnocení důkazů, má-li být s ní konformní, musí též respektovat jako jedno z hledisek tohoto hodnocení i zákonnost důkazů. Chybné jejich hodnocení právě z tohoto pohledu se opět promítá do zásady zákonnosti (čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 8 odst. 2 Listiny, čemuž na úrovni Úmluvy odpovídá ustanovení čl. 6 odst. 2, jakož i čl. 14 odst. 2 Paktu).

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 27. května 2003 sp. zn. III. ÚS 623/2000 ve věci ústavní stížnosti D. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 23. 8. 2000 sp. zn. 3 To 668/2000, jímž byl částečně zrušen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích z 22. 5. 2000 sp. zn. 2 T

Nahrávám...
Nahrávám...