Nález 71/1996 SbNU, sv.6, K otázce mezí, v nichž Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti posuzuje ústavnost postupu a rozhodování obecných soudů
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 71
I. ÚS 87/95
K otázce mezí, v nichž Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti posuzuje ústavnost postupu a rozhodování obecných soudů
Prohlášení stěžovatelčiny matky v poslední vůli, že pole, budou-li jí vrácena, odkazuje stěžovatelce, na jehož základě stěžovatelka namítla simulaci právního úkonu při uzavírání kupní smlouvy, podle níž rodiče již dříve tyto nemovitosti prodali jejímu bratrovi, nezakládá právní nárok na určení, že kupní smlouva je neplatná, jestliže obecné soudy simulaci právního úkonu nepotvrdily po řádném soudním procesu, kterému nelze vytknout porušení Ústavy České republiky, Listiny základních práv a svobod a mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy.
Nález
Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 10. září 1996 sp. zn. I. ÚS 87/95 ve věci ústavní stížnosti B.Š. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 1995 sp. zn. 10 Co 431/94, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-východ z 25. 5. 1994 sp. zn. 5 C 161/93, kterým byl zamítnut návrh na určení neplatnosti kupní smlouvy.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
1. Ústavní stížností podanou podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, navrhovatelka napadá rozsudek Krajského soudu v Praze vydaný v občanskoprávní věci pod sp. zn. 10 Co 431/94 ze dne 17. 1. 1995 a tvrdí, že toto soudní rozhodnutí v důsledku převzetí skutkových i právních tvrzení rozsudku Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 5 C 161/93 ze dne 25. 5. 1994 zasáhlo do jejích základních práv a svobod, které jí zaručuje Ústava České republiky (dále jen Ústava) a Listina základních práv a svobod (dále jen Listina). Konkrétně se jedná o porušení čl. 11 odst. 1 Listiny, tedy práva vlastnit majetek a práva na dědění a čl. 36 odst. 1 Listiny, tj. práva na soudní ochranu. Porušení práva na soudní ochranu spatřuje stěžovatelka v tom, že oba soudy nepostupovaly ve shodě s ustanovením § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), tj. nerespektovaly zásadu volného hodnocení důkazů tím, že důkazy chybně hodnotily a nevzaly v úvahu, že v tehdejším režimu byl na vlastníky po zemků příslušejících k obytným budovám či zemědělským usedlostem činěn nátlak je zcizovat, pokud je nedarovali státu. Rodičům proto tehdy nezbylo nic jiného, než převést na bratra nejen dům se zahradou, ale také pozemky, které chtěli vlastně darovat stěžovatelce.
Další porušení článku 36 odst. 1 Listiny shledává stěžovatelka v tom, že v rozhodnutí krajského soudu jako odvolací instance nebyla vyslovena přípustnost dovolání podle § 238 odst. 2 písm. a) o.s.ř., protože dle názoru stěžovatelky šlo o věc zásadního významu. Konečně podle navrhovatelky byl porušen i ústavní princip nezávislosti soudu podle čl. 82 a 95 Ústavy. Bližší zdůvodnění v této části však stížnost postrádá.
Ústavní stížnost splňuje formální náležitosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. Z hlediska své obsahové náplně polemizuje stížnost s právními závěry jak krajského soudu, tak soudu prvého stupně, a to shodně s námitkami žalobkyně v řízení před obecnými soudy.…