dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 71/1998 SbNU, sv.11, K aplikaci § 250f zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, platného do 30. dubna 1997

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 11, nález č. 71

I. ÚS 196/97

K aplikaci § 250f zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, platného do 30. dubna 1997

Před zrušením § 250f občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, bylo možné aplikovat toto ustanovení jen tehdy, jestliže byly zároveň splněny všechny podmínky v něm stanovené. K jeho aplikaci nestačila sama skutečnost, že skutkový stav byl spolehlivě zjištěn a že šlo již jen o posouzení právní otázky. Základním předpokladem, který musel být splněn, bylo, aby šlo o případ jednoduchý.

Zejména po vydání nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 24. 9. 1996 č. 269/1996 Sb. bylo třeba aplikovat § 250f zvláště přísně a restriktivně.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 17. června 1998 sp. zn. I. ÚS 196/97 ve věci ústavní stížnosti M. S. a J. K. proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze 7. 4. 1997 sp. zn. 29 Ca 409/96, 29 Ca 410/96 a 29 Ca 411/96, kterými byla potvrzena rozhodnutí pozemkového úřadu, že stěžovatelky nejsou vlastnicemi nemovitostí, na něž uplatnily restituční nároky.

I. Výrok

Rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 1997 č. j. 29 Ca 409/96-23, č. j. 29 Ca 410/96-22 a č. j. 29 Ca 411/96-19 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení rozsudků Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 409/96-23, č. j. 29 Ca 410/96-22 a č. j. 29 Ca 411/96-19, všech ze dne 7. 4. 1997.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 409/96-23 ze dne 7. 4. 1997 bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu ve Znojmě - pozemkového úřadu ze dne 19. 11. 1996 č. j. PÚ 1868/925-Pa, podle něhož stěžovatelé nejsou vlastníky nemovitostí v katastrálním území D. ve výroku rozhodnutí uvedených, jež byly ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“) v držení Státního statku Znojmo, státní podnik. Podle odůvodnění tohoto rozsudku je nesporné, že nemovitosti přešly na stát prohlášením přídělců o vzdání se přídělu ze dne 5. 3. 1949. Krajský soud v prvé řadě neakceptoval tvrzení stěžovatelů, že je v souzené věci dán restituční důvod podle § 6 odst. 1 písm. h) zákona o půdě, tedy že vzdání se přídělu lze interpretovat toliko jako darovací smlouvu uzavřenou v tísni. Nesouhlasil rovněž s tvrzenou existencí restitučního důvodu podle § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě, tedy že šlo o převzetí nemovitosti bez právního důvodu, neboť vzdání se přídělu bylo jednostranným právním úkonem přídělce, který pod toto ustanovení podřadit nelze. Krajský soud konečně dovodil, že není naplněn ani restituční důvod podle § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě, tedy že šlo o přechod nemovitosti na stát v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody, neboť jeho existenci se stěžovatelům prokázat nepodařilo.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 410/96-22 ze dne 7. 4. 1997 bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu ve Znojmě - pozemkového úřadu ze dne 19. 11. 1996 č. j. PÚ 1868/92/6-Pa, podle něhož stěžovatelé nejsou vlastníky nemovitostí v

Nahrávám...
Nahrávám...