dnes je 29.11.2022

Input:

Nález 79/2003 SbNU, sv.30, K definici politické perzekuce podle § 6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 79

II. ÚS 515/01

K definici politické perzekuce podle § 6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

Třebaže Ústavní soud opakovaně judikoval, že text poznámek pod čarou nemá závaznou povahu (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 22/99, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 17, str. 103 a násl.), nelze z toho dovodit, že by legální definice, na niž poznámka pod čarou v ustanovení § 6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, odkazuje, nemohla být použita na základě analogiae iuris jako podklad pro výklad obsahu ustanovení jiného restitučního zákonného předpisu.

Možným důvodem k politické perzekuci občana komunistickým režimem se mohla předně stát jeho příslušnost k určité „politické, sociální nebo náboženské skupině“ [§ 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu]. Preambule téhož zákona činí odpovědné za způsob vlády v letech 1948 - 1989, a tedy i za výše specifikovanou perzekuci, Komunistickou stranu Československa, její vedení i její členy. Tuto myšlenku dále rozvádí i § 2 odst. 2 téhož zákona. Z toho důvodu lze nahlížet na členství jednotlivce v Komunistické straně Československa v letech, kdy měl být pronásledován komunistickým režimem, jako na vyvratitelnou skutkovou domněnku, že pronásledován nebyl, neboť patřil naopak ke skupině, jež za politické pronásledování sama nese odpovědnost. Břemeno důkazní nese daný jednotlivec (stěžovatel).

V § 3 zákona č. 198/1993 Sb. se považuje odpor občanů proti komunistickému režimu na základě „demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního“ za legitimní. Pokud tedy ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. odkazuje na „politickou perzekuci“ v období 1948 - 1989, vede použití metod teleologického i systémového výkladu nevyhnutelně k tomu, že se jím myslí pronásledování jedince protidemokratickým režimem pro jeho demokraticky motivované politické (společenské) jednání či postoje coby jiná forma „politické perzekuce“.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 3. června 2003 sp. zn. II. ÚS 515/01 ve věci ústavní stížnosti V. Š. proti rozhodnutí Okresního úřadu v Tachově, okresního pozemkového úřadu, z 8. 1. 2001 č. j. 59/01-RPÚ/R/7814 a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 24. 5. 2001 sp. zn. 30 Ca 22/2001, jimiž bylo rozhodnuto, že stěžovatelka není vlastnicí nemovitostí.

Výrok

Návrh se zamítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadla stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí Okresního úřadu v Tachově, okresního pozemkového úřadu, a Krajského soudu v Plzni. Domnívá se, že jimi došlo k porušení jejích práv garantovaných čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud si k projednání

Nahrávám...
Nahrávám...