dnes je 9.12.2022

Input:

Nález 80/1999 SbNU, sv.14, K rozhodování soudů o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 80

III. ÚS 93/99

K rozhodování soudů o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů

Podle § 250q odst. 2 občanského soudního řádu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu rozhodne soud rozsudkem, kterým přezkoumané rozhodnutí buď potvrdí nebo je zruší a vrátí věc k dalšímu řízení. Pojem potvrzení rozhodnutí v obecném smyslu znamená takové rozhodnutí státního orgánu vyšší instance, jímž je potvrzeno opravným prostředkem napadené rozhodnutí orgánu instance nižší jako věcně správné.

Věcnou správností se přitom rozumí správnost skutkových zjištění a správnost právního posouzení.

Jednou z funkcí Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), zvláště ústavní úpravy základních práv a svobod, je její „prozařování“ celým právním řádem. Smysl Ústavy spočívá nejen v úpravě základních práv a svobod, jakož i instituciálního mechanismu a procesu utváření legitimních rozhodnutí státu (resp. orgánů veřejné moci) nejen v přímé závaznosti Ústavy a v jejím postavení bezprostředního pramene práva, nýbrž i v nezbytnosti státních orgánů, resp. orgánů veřejné moci interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv a svobod. To znamená povinnost soudů interpretovat jednotlivá ustanovení občanského soudního řádu v první řadě z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod.

Z ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod plyne i základní právo na reálnou a efektivní možnost účastníků řízení jednat před soudem, spočívající v oprávnění právně i skutkově argumentovat.

Změna právního názoru soudu v řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů je tudíž důvodem kasace, přičemž z hlediska ústavněprávního se tím účastníkům otevírá možnost uplatnění práva vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního nebyly relevantní.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 27. května 1999 sp. zn. III. ÚS 93/99 ve věci ústavní stížnosti Ing. H. B. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 26. 11. 1998 sp. zn. 33 Ca 63/98, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu v Jihlavě ze 17. 2. 1998 č. j. V 7/593/98 o zamítnutí návrhu na vklad vlastnických práv.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 1998 č. j. 33 Ca 63/98-23 se zrušuje.

II. Odůvodnění

1. Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 19. 2. 1999, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 1998 č. j. 33 Ca 63/98-23, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu v Jihlavě ze dne 17. 2. 1998 č. j. V 7/593/98 o zamítnutí návrhu na vklad vlastnických práv. Uvedeným rozhodnutím soudu se cítí být dotčena v základních právech a svobodách, plynoucích z čl. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 33 Ca 63/98, jejž si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno následující:

Katastrální úřad v Jihlavě rozhodnutím ze dne

Nahrávám...
Nahrávám...