dnes je 26.11.2022

Input:

Nález 80/2000 SbNU, sv.18, K použití zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacíchK výkladu § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 18, nález č. 80

I. ÚS 397/98

K použití zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích
K výkladu § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Jestliže v restitučním případě bylo zjištěno, že v roce 1938 byla nemovitost vlastníkovi zabrána ve prospěch Německé říše jako tzv. židovský majetek a po návratu z koncentračního tábora byla vrácena podle § 24 odst. 2 dekretu č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, jako majetek osob, které trpěly nacistickou perzekucí z rasových důvodů, a byl obnoven zápis v pozemkové knize v původním znění v roce 1946, nelze než výměr ONV o konfiskaci tohoto majetku rovněž z roku 1946 pokládat za paakt, jímž byl postiženým osobám konfiskován majetek, ačkoliv bylo již v souvislosti s vrácením pozemku v roce 1945 nesporné, že šlo o osoby, které trpěly pod nacistickým terorem. O odvolání proti výměru ONV (paaktu) rozhodoval městský národní výbor a krajský národní výbor až v roce 1962, takže k rozhodnutí tohoto restitučního případu mělo být použito zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 30. května 2000 sp. zn. I. ÚS 397/98 ve věci ústavní stížnosti S. A. B. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 6. 10. 1998 sp. zn. 23 Cdo 1787/98 a rozsudku Krajského soudu v Plzni z 12. 5. 1998 sp. zn. 11 Co 490/97 o zamítnutí stěžovatelčiny žaloby, jíž se domáhala, aby žalovaným byla uložena povinnost uzavřít s ní dohodu o vydání nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 10. 1998 č. j. 23 Cdo 1787/98-65 a Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 5. 1998 č. j. 11 Co 490/97-51 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatelka ve včas podané ústavní stížnosti ze dne 14. 9. 1998, doplněné podáním ze dne 17. 12. 1998, napadá rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 5. 1998 č. j. 11 Co 490/97-51 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 1998 č. j. 23 Cdo 1787/98-65. Navrhuje jejich zrušení s tím, že těmito rozhodnutími, jakož i rozsudkem soudu prvního stupně byla porušena její zaručená práva na soudní ochranu a na ochranu vlastnického práva, uvedená v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Má za to, že soudy při svém rozhodování nesprávně považovaly výměr ONV v Mariánských Lázních ze dne 27. 9. 1946 č. j. 17.597/46 za závazný pro své rozhodování a nepřihlédly, případně nesprávně si vyložily § 135 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož soud není vázán rozhodnutím správního orgánu. Soudy přehlédly, že žalobu na uzavření dohody o vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „restituční zákon“), byla nucena podat, aby tak získala legitimaci k žádosti o poskytnutí finanční náhrady.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 5. 1998 č. j. 11 Co 490/97-51 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze

Nahrávám...
Nahrávám...