dnes je 2.12.2022

Input:

Nález 83/2002 SbNU, sv.27, K rozhodování soudů o propuštění z vazbyK rozhodování soudů v prvním stupni

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 27, nález č. 83

I. ÚS 416/01

K rozhodování soudů o propuštění z vazby
K rozhodování soudů v prvním stupni

Protože k základním zásadám spravedlivého procesu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, spolu s požadavkem nezávislého a nestranného rozhodování, patří i vyloučení libovůle v soudní jurisdikci, a tedy rovněž i přezkoumatelnost rozhodnutí soudu nižšího stupně soudem vyššího stupně, pak tam, kde zákon připouští dvojí výklad, je v intencích zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem republiky co nejvíce souladný (srov. nález ve věci sp. zn. Pl. ÚS 48/95, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, č. 21, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997; vyhlášen pod č. 121/1996 Sb.).

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 2. července 2002 sp. zn. I. ÚS 416/01 ve věci ústavních stížností P. S. a M. Š. proti usnesení Nejvyššího soudu ze 7. 6. 2001 sp. zn. 7 Tvo 70/2001, jímž byly zamítnuty jejich stížnosti proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze 4. 5. 2001 sp. zn. 7 To 40/01, kterými byly zamítnuty jejich žádosti o propuštění z vazby na svobodu.

I. Výrok

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 6. 2001 sp. zn. 7 Tvo 70/2001 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Stěžovatelé podali včas návrhy na zahájení řízení před Ústavním soudem, které Ústavní soud obdržel dne 9. 7. 2001. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, Ústavní soud svým usnesením ze dne 4. 10. 2001 sp. zn. I. ÚS 416/01 spojil jejich ústavní stížnosti ke společnému projednání a rozhodnutí.

Stěžovatelé se ve svých shodných návrzích domáhají, aby Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2001 sp. zn. 7 Tvo 70/2001, jímž byly zamítnuty jako nepřípustné podle § 148 odst. 1 písm. a) trestního řádu (dále jen „tr. řád“) jejich stížnosti proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2001 sp. zn. 7 To 40/01, kterými byly zamítnuty jejich žádosti o propuštění z vazby na svobodu.

Stěžovatelé tvrdili, že tímto rozhodnutím Nejvyšší soud porušil jejich ústavně zaručená základní práva na soudní ochranu a přístup k soudu, jak vyplývají z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a právo na zákonného soudce a soud podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž nedbal ani požadavku symetrie v zákonném omezení základních práv a svobod, jak je zakotven v čl. 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a nešetřil základní práva a svobody včetně zákazu jejich zneužití k jiným účelům podle odstavce 4 téhož článku.

Uvedli, že zákon připouští stížnost proti rozhodnutí o vazbě, a v případech žádosti o propuštění z vazby, kterou stěžovatelé u vrchního soudu podali, nejde o věc, ve které by v prvním stupni rozhodoval Městský soud v Praze. Proto podmínku rozhodování soudem ve věci v prvním stupni mají za splněnou, když vrchní soud nerozhodoval jako soud odvolací, ale byl v pozici soudu prvního stupně. Dále uvedli, že v minulosti shodný názor zaujalo i trestní kolegium Nejvyššího soudu (stanovisko z 11. 5. 1998 sp. zn. Stn 4/98, v němž tuto praxi většiny soudů, připouštějící

Nahrávám...
Nahrávám...