dnes je 29.11.2022

Input:

Nález 83/2003 SbNU, sv.30, K právu na projednání věci bez zbytečných průtahů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 83

II. ÚS 71/99

K právu na projednání věci bez zbytečných průtahů

Ústavně zaručené základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jež nezanedbatelnou měrou spolupodmiňuje ve společnosti vnímaný stupeň právní jistoty, náleží k těm, jejichž splnění je mj. jednou ze záruk posilování důvěry v právo a stimulem pro jeho dodržování ze strany občanů, při vědomí toho, že se jedná v tomto smyslu o oboustrannou projekci, neboť obsah právního řádu je stejně závazný jak pro stát, jenž z uvažovaného pohledu má vrchnostenské postavení, tak pro občany, jimž státní moc slouží (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky), a to nejen v abstraktní rovině, nýbrž především ve svém praktickém uplatnění, protože řádný výkon spravedlnosti je třeba také chápat zejména jako i včasnou ochranu práv, neboť řádná realizace (aplikace) práva soudní mocí je, nikoliv v poslední řadě, i dostatečnou zárukou pro náhled a přesvědčení občanů uznávajících řádný pořad úsilí o dosažení práva, že se lze na justici spolehnout a na ni s důvěrou, coby respektovaného arbitra, přenést řešení sporů. Na druhé straně, v případě marného úsilí o nalézání spravedlnosti cestou řádného pořadu práva, jsou právní subjekty, mimo ostatní negativní následky takto reflektované snahy, sváděni k tomu nalézat řešení jiná, v praxi ovšem začasté mnohdy rychlejší a průchodnější, přičemž právní stát by jim zajisté svou (ne)činností neměl dávat k takovým postupům, byť je tím samozřejmě nelze omluvit, sebemenší příčinu. Řečeno poněkud jinak, přiměřená včasnost ochrany narušeným právním vztahům ze strany k tomu ex constitutione povolaných orgánů státní (veřejné) moci je totiž nejen účinnější, ale především je základním předpokladem právního státu posilujícím důvěru v právo a spravedlnost ve společnosti vůbec.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 4. června 2003 sp. zn. II. ÚS 71/99 ve věci ústavní stížnosti V. D. proti nečinnosti soudu a průtahům v soudních řízeních vedených u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 249/94 a sp. zn. 39 C 508/94.

Výrok

I. Okresnímu soudu v Ostravě se ukládá, aby nepokračoval v průtazích ve věcech vedených u něj pod sp. zn. 39 C 249/94 a sp. zn. 39 C 508/94 a aby neprodleně v těchto věcech jednal.

II. Ve zbylém rozsahu se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal porušení ústavně zaručeného základního práva na projednání své věci v přiměřené lhůtě zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

V odůvodnění svého návrhu uvedl, že 8. 6. 1994 podal u Okresního soudu v Ostravě žalobu proti žalovanému M. H. „o vydání neoprávněného majetkového prospěchu“, jíž bylo zahájeno řízení vedené pod sp. zn. 39 C 249/94. Teprve více než po dvou letech, tj. usnesením ze 4. 9. 1996, mu bylo uloženo odstranit vady podání, což učinil podáním došlým soudu 8. 11. 1996, v němž také podal návrh na vydání předběžného opatření [§ 102 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále

Nahrávám...
Nahrávám...